V předchozích řádcích Radnice, Huť v lesích Radnických, Sklenná Huť, Krystoff Schürer jsme sledovali skelnou huť, zvanou Radnická, či nad Přívěticemi, založenou Krystoffem Schürerem z huti Broumské, až do roku 1659, kdy se přihlásil nový kupec, Martin Arman. S doručením české komoře 14. února 1659 žádá Martin Arman, měšťan města Plzně, buď o prodej pusté železné huti v Holoubkově na císařském panství Zbiroh, kterou by na vlastní náklad obnovil nebo o prodej skelné hutě blízko Radnice na tomtéž panství, z níž vrchnost nemá užitek [NA Praha, NM C 56 Lit. A Ponižena Žadost kr 119]. Účtárna 20. března 1659 k dotazu komory, za jakou sumu by huť mohla být A. Armanovi prodána, sděluje, že huť spolu s kusem lesa 6 lánů velkého byla předešlým hejtmanem panství oceněna na 500 zl. Navrhuje způsob placení, který je shodný s výše uvedenými platbami Schürera. Složení závdavku 133 zl, zbytek kupní ceny splácet po 25 zl a úrok též po 25 zl ročně až do vyplacení kupní ceny, poté na budoucí časy platit ročně do důchodu 50 zl. Návrh by se měl předložit žadatel, aby se vyjádřil, zda na tento nebo jiný způsob huť s kusem lesa koupí, s povinností brát pivo z vrchnostenského pivovaru [NA Praha, NM C 5 6 Lit. C Na J. M. Cz. Komoru kr 119]. Hejtman Jan Raffael Gallides z Wosendorfu 16. května 1659 píše komoře, že 3. května přijel A. Arman na huť a v přítomnosti cís. rady, účetního Jana Giržiho Bobrowskeho, předchozího hejtmana Kolence, fořtmistra a písaře zbirožského důchodu žádal větší okrsek lesa, než ten, který byl vyměřen Krystoffovi Schirerovi. Téhož dne všichni přijeli na zámek Zbiroh, kde se jednalo o závdavku 150 zl, 50 zl gruntovních penězích (splátkách váznoucích z ceny statku) a budoucích platbách do důchodu po 50 zl. A. Arman navrhoval závdavek 100 zl, roční splátky po 50 zl a po třech letech, až by huť spravil a potřebným zaopatřil, odvody do důchodu po 30 zl, což na místě písemně potvrdil. Předložil také písemně žádané svobody. Kupci bylo vysvětleno, že 6 lánů okrsku bylo minulým hejtmanem počítáno 300 provazci do lánů, že však dle zemského obyčeje se na lán čítá 190 provazců, vyměřený okrsek pak má tedy 10 lánů [NA Praha, NM C 5 6 Milostiwi Pani Pani… Praes. 26. May 1659 kr 119]. Účtárna radí, poněvadž huť jiným způsobem k užitku přijít nemůže, dříví v těch místech je neodbytné a stavení té hutě se škodou důchodu čím dále tím více pustne, aby česká komora návrh Armanův přijala, však aby roční plat hned po vyjíti roku druhého, totiž v roce 1662 o sv. Janu Křtiteli se počal platit, a k tomu ráčila povolit Armanem šest žádaných svobod. Účtárna k třetí svobodě uvádí, že zůstává na vůli komory, jak dalece se má jeho žádosti vyhovět, aby pro sebe a pro lidi při huti pracující mohl bílé pivo odjinud přivážet, neboť Armon raději chce od trhu upustit, nežli k braní piva z pivovaru J. M. Cís. přistoupit. Účtárna podotýká, že huť zejména pro zvelebení důchodu J. M. Cís. pivovarního vyzdvižena byla, tudíž by mělo být alespoň uloženo, aby pro přespolní z panství J. M. Cís. nebo odjinud přicházející huťmistr žádného šenku sobě nezarážel [NA Praha, NM C 5 6 No. 17 Na G. M. Cz. Komoru Cžeskau… 6. Juny A. 1659 kr 119]. Komora uložila 20. června 1659 hejtmanovi, aby prodejní smlouvu s Armanem projednal. Měly mu být poskytnuty tyto výjimky: 1. Děti, které se při huti narodí z rodičů svobodných, nemají být potahovány k žádné kmetičné poddanosti. 2. Kdyby měl Armon v úmyslu cokoli nového stavět, je povinen to dříve hejtmanu oznámit a o povolení žádat. 3. Do císařské hutě se nedovoluje vozit nápoje odjinud, než z vlastního císařského pivovaru. Nicméně Arman může dle libosti pro sebe a pro lidi při huti pracující toliko samé bílé pivo odjinud přivážet, nesmí je však šenkovat přespolním z panství a jiným cizím lidem. 4. V mase, chlebu a soli žádných handlů a trhů nesmí vést, avšak pro sebe a hutníky takové věci odkud by se mu líbilo, zaopatřit může. 5. Je mu dovoleno pálit popel pro potřebu dělání skel v té huti z dříví shnilého a ležatého, kde by to na škodu fořtu a ztenčení důchodu J. M. Cís. nebylo, s vědomím fořtmistra. 6. Může užívat pastev a výhonu pro dobytek, kde fořtmistr vykáže, beze škody fořtu. Hejtman má rezoluci komory oznámit Armanovi, ale předtím se snažit, aby jej zavázal k odběru piva z císařského pivovaru [NA Praha, NM C 5 6 Lit. A Hutt Sklenná kr 119]. O kupní smlouvě jednal Martin Arman s hejtmanem 3. května 1659. Na požadovanou kupní cenu 500 zl a na roční splátky po 50 zl přistoupil, ne však na závdavek 150 zl, ten navrhoval ve výši 100 zl, také stálý plat roční do důchodu po 50 zl se mu zdál nepřijatelný, navrhoval 30 zl, navíc žádal, aby splátky a roční plat v celkové výši 80 zl mohl platit teprve po třech letech, až huť zvelebí. Předložil seznam sedmi požadovaných svobod. 1. Děti lidí, kteří by se chtěli na hutním statku usadit – kromě císařských poddaných – nebyly potaženy k žádné poddanosti. 2. Nebude se mu činit žádná překážka, kdyby na statku chtěl vystavět nějaké stavení k bydlení a huťským potřebám. 3. Nápoje pro svůj dům a pro lidi při huti může sám svařit nebo kde by se mu vědělo bez újmy důchodu kupovat a šenkovat. 4. Maso a chleba může podobným způsobem svobodně do huti opatřovat. 5. Nikomu jinému nebude povoleno pálení popela na panství. 6. Může svobodně užívat sůl ke sklu, pro sebe, čeládku a všech sloužících při huti kromě císařských poddaných. 7. Nebude mu zamezován dobytek a jeho pastva tam, kde by to ke škodě císařského revíru nebylo [NA Praha, NM C 5 6 Lit. D Letha Panie 1659 kr 119]. Martin Arman koupil huť dle zápisu v knihách purkrechtních 18. října 1659 za 500 zl [NA Praha, NM C 5 6 (l. 164) kr 119]. Nechal ji vložit do knih purkrechtních zámeckých, avšak nejenže neodvedl ani závdavek 100 zl, ani vejrunky roční po 50 zl, nýbrž v huti ještě předešlou zásobu na skle spotřeboval, tisíce šindelů nadělaných k huti v lesích J. M. C. zpeněžil, nakonec nechal huť pustou stát a její budova čím dále tím více chátrat [NA Praha, NM C 5 6 Stal se tento Contrakt na dalssi Ratifikaci kr 119]. Pro neplacení byla na něj uvalena městskou radou v Plzni vazba. Té se zřejmě M. Arman vyhýbal. Pamětním listem plzeňskému magistrátu daným na Pradle 16. ledna 1661 úvodem připomíná, že z podnětu hejtmana zbirožského pro nesložení závdavku a splátky k minulému sv. Havlu mu plzeňská rada vykázala jistý arest. Uznává svou obedienci a poslušnost, a snaží se vysvětlit své pochybení. Složení peněz v přetěžkých časech vázne na platební neschopnosti jeho dlužníků. Ve vězení si ničím nepomůže, nýbrž k ještě větší škodě a zameškání bude přiveden. Vypravuje se na cestu do Vídně k milostivému císaři a králi a prosí městskou radu, aby mu dopřála pět neděl na zapravení povinnosti [NA Praha, NM C 5 6 kr 119]. Do vězení byl nakonec uvržen, 30. 1. 1662 žádá M. Armon českou komoru o propuštění na dobu do velikonočních svátků roku 1662, aby mohl své dluhy uspokojit [NA Praha, NM C 5 6 No. 11 Gich Excellenti kr 119]. Purkmistr a rada plzeňská se 20. května 1661 táže české komory, poté co se na ně obrátil spoluměšťan M. Arman s žádostí o pomoc v obtížném postavení, na jaký způsob by mohl být zproštěn žaláře [NA Praha, NM C 5 6 Milostiwi Paní Paní kr 119]. Exekuci na dlužný závdavek a vejrunk poručil vykonat president české komory na žádost zbirožského hejtmana, jak píše M. Arman plzeňské radě s doručením 25. května 1662. V čase exekuce a vězení nemůže dovést svou věc do konce, také nemůže pomoci svým dvěma studujícím synům a manželce s pěti dětmi v Plzni a živnost vést. Prosí radu, aby se přimluvila u české komory o poskytnutí další lhůty pro zaplacení do příštího sv. Havla a propuštění z exekuce [NA Praha, NM C 5 6 Slowuttne a Mnohowzacztne kr 119]. Zbirožský hejtman Jan Raphael Gallides v dopise komoře z 10. června 1661 považuje Armonovy prosby o propuštění za zbytečné dopisování a zaneprazdňování jak magistrátu, tak jeho úřadu. Armonovi byla huť prodána po jeho neustálém solicitirování, výmluv a odkazování na jeho dlužníky. Nezaplatil závdavek 100 zl, ani o sv. Havlu první splátku 50 zl, jen samé úskoky a prodlužování užívá. Všechnu dobrou zásobu (popele, písku a dřeva, též 17.000 šindelů, vysvětluje se jinde) u hutě odprodává a peníze trží. Pokud byl osvobozen, zase by odklady činil a z jednoho místa do druhého odstupoval. Má se v jeho domě a majetku svod učinit, aby se důchodu dostalo dlužného úroku. Dá se soudit, že dříve než obec toho dopustí, raději se vynasnaží odvést za něj celý dluh [NA Praha, NM C 5 6 No. 18 Heyttman Zbirowsky zdani na přímluvu Auřadu Plzeňského; No. 87 Slowutny P. Hegtmane… 31 July Ao. 1662 kr 119]. M. Arman znovu žádá 16. června 1662 českou komoru o smilování a propuštění aspoň na čas do sv. Havla roku 1662, aby mohl své dluhy vyrovnat [NA Praha, NM C 5 6 Wysoce Urozenym Panům kr 119]. Dne 30. 6. 1662 zbirožský hejtman k žádosti M. Armana o propuštění z vězení, ve kterém již rok s opuštěním své živnosti zůstává a k jeho slibu, že do sv. Havla dluh zaplatí, se podivuje, že žadatel se neostýchá nové termíny žádat a tak úskočně od jednoho času k druhému vše odkládat a nic neplatit. Ke sv. Havlu bude dlužit 200 zl. Ze zásob popele, písku a dřeva u hutě, také ze 17. 00 nadělaných šindelů u hutě, které pryč odvezl, měl užitek. Je nutno se obávat, jestliže bude z vězení propuštěn bez složení dlužných 200 zl, že se bude sem tam toulat, placení odkládat a magistrát zaneprázdňovat, jako když do Vídně odešel, a mezitím by huť na hromadu spadla a větší škodu udělala. O M. Armanovi se proslýchá, že vězí v dluzích na všech stranách, mnoho slibuje, avšak málo plní [NA Praha, NM C 5 6 Gich Excellentim praes. 4. July 1662 kr 119].
Svůj názor změnil zbirožský hejtman v souvislosti s pronájmem hutě Ssimonovi Baullerovi. K žádosti Armana o propuštění, který je již rok a půl ve vězení, uvádí 28. srpna 1662, že je to z jeho vlastní viny. Smlouvu vloženou do knih purkrechtních vlastní rukou podepsal a svou pečetí opatřil, huť jakoby zaplacena byla zplna užíval, sklo dělal a zpeněžil, 17.000 šindelů odtud odvezl a dosud ani krejcar nezaplatil. Nicméně navrhuje, vzhledem k tomu, že huť je již pronajata, kdyby za těch 17.000 šindelů 17 zl a za užívání hutě za půl roku 15 zl zaplatil a magistrát Plzně se za něj zaručil, aby byl propuštěn na svobodu [NA Praha, NM C 5 6 Milostwj Panj, Panj (l. 141) kr 119]. Znovu se zbirožský hejtman přimlouvá za propuštění M. Armana z vězení proti kauci města Plzně, že utrženou cenu za 17.000 pobraného šindele a 15 zl za půl roku nájmu z huti odvede, v září 1662 [NA Praha, NM C 5 6 No. 7 Hegtman Zbirowsky Pržimlouwa se kr 119]. K jeho propuštění došlo, ale M. Arman poté vedle poděkování za milost vysvětluje, že postavil dvě rukojmí za celkových 32 zl za šindel a nájem jen proto, aby se dostal z vězení, avšak Bohu i lidem povědomo je, že žádných 17.000 šindelů, ani 17 šindelů, ze zbirožského důchodu neužil a tak mu jejich zaplacení za těžko přichází. Prosí o slevu z oněch 32 zl a nařízení plzeňskému magistrátu, aby jej nadále nemolestirovali [NA Praha, NM C 5 6 No. 15 Gich Excell. a Mi: praes. 9. 9br 1662 (l. 131) kr 119]. Komora 20. října 1662 sděluje hejtmanovi námitku Armanovu, že šindelů neužil, naproti tomu do zbirožského důchodu odvedl dvě truhly skel za 12 zl, které mu nebyly zaplaceny a při huti zanechal jinou zásobu, objednanou na jeho náklad [NA Praha, NM C 56 č. 40 Slowutny P. Hegtmane kr 119]. Novým nájemcem hutě se stal rytíř Ssimon Bauller z Hohenburgu.