Huť tabulového skla v Radnicích v osadě Puchmírka založil v roce 1852 Anton Münzer v čp. 156, na místě bývalé hutě na kyselinu sírovou. Jako nájemce vrchnostenské Emilienthaler Glashütte u Valče pojal úmysl, vzhledem k cenám dřeva rok od roku stoupajícím, vyrábět sklo v peci vytápěné plynem z kamenného uhlí. Pro takovou výrobu obdržel privilegium, to bylo uděleno 28. 11. 1851 pro výrobu skla všeho druhu. Huť chtěl zřídit v blízkosti uhelného dolu, proto spolu s manželkou zakoupil u Radnic dům N. C. 156 včetně u něj nacházející se Oleumhütte a dílenských budov. Ty byly v roce 1839 v majetku Ignaze Klementa, továrníka kyseliny sírové. Ležely na stavební parcele 314 Oleumhütte včetně obytného a hospodářského domu, na parcele 315 hospodářská budova a na parcele 316 zahradní dům změněný na obytný dům. Od Franze Haidla koupil A. Münzer na parcele 317 obytný dům 155, od Karla Kunze koupil na parcele 318 obytný dům 154 [NA Praha, 1. odd., Fond Stabilní katastr duplikát, Radnice, Bauparzellen-Protocoll der Gemeinde Radnitz 1839, i. č. 5133 kr 2283]. Listem daným v Radnici 5. dubna 1852 na Okresní hejtmanství Rokycany čj. 3432 žádá Anton Münzer, nájemce hutě na panství Valeč, usedlý nyní v Radnicích, o povolení přestavět zakoupené budovy na sklárnu se stoupou a uskutečnit udělenou koncesi k výrobě skla v peci vytápěné plynem. Sdělení Krajské vlády v Plzni z 24. 5. 1852 č. 6744 zmiňuje udělení nejvyššího privilegia s platností na dobu 10 let, místní ohledání ze strany obce Radnice, která proti stavbě sklárny nevznesla žádné námitky, přijetí stanovených podmínek žadatelem pro sebe a dědice, udělení zemského továrního oprávnění po žádosti ze 4. 5. 1852 č. 3768 s podmínkou, že k provozu pece bude používán jen plyn z kamenného uhlí a žádné dřevo. O uděleném povolení k výrobě skla vydaném krajskou vládou byl žadatel informován hejtmanstvím 29. května 1952 č. 5323. A. Münzer 2. 9. 1852 sděluje, že dokončil stavbu sklárny a žádá o komisionální ohledání, aby mohl zahájit její provoz. V plánu hutě je zakreslen pod písmenem a) dům N. C. 156, pod písmenem b) dílna pro výrobu skla místo dvou staveb Oleumhütte pod písmeny c, d), pod písmenem e) nová stoupa. Komisionální ohledání z 8. října 1852 neshledalo žádné námitky proti zahájení provozu sklárny. To bylo sděleno podnikateli 28. ledna 1853 [SOkA Rokycany, Fond Okresní úřad Rokycany I, sign. 9-12-33, inv. č. 66. kr 19]. Sklárna s generátorem plynu, s 1 tavicí, 3 roztahovacími a 1 chladicí pecí zaměstnává 16 dělníků, ročně vyrobí 14.000 kop tabulového skla, při spotřebě 20.000 centů kamenného uhlí, 40 sáhů dřeva, 1.200 centů křemene, 150 centů vápna a 700 centů Glauberovy soli. Odbyt zboží jde do Prahy a do okolí [NA Praha, 1. odd., Fond Stabilní katastr duplikát, Radnice, Catastral-Schätzungs Elaborat der Katastralgemeinde Radnitz 1854, i. č. 5133 kr 2283]. Zápis firmy 23. 7. 1858, obnovený 17. 11. 1863, výmaz firmy 10. 4. 1888 pro úmrtí majitele [OŽK Plzeň Fr kn 25 fo 468 a 469, kn 27 fo 51 (KS Plzeň Or)]. Po Antonínu Münzerovi a jeho manželce Barbaře, rozené Zieglerové, přešla sklárna na syna Antonína, narozeného 30. 12. 1836, oženěného 2. 7. 1861 s Emanuelou Bureschovou, dcerou Jana Bureše, měšťana a voskaře v Radnicích [SOA Plzeň, Sbírka matrik, Radnice, RO 17 O 1844-1871, f. 98, s. 101]. V Katastrální mapě evidenční Čech 6364-1A_06 (1826-1956) je Puchmírka označena jako Sklárna [http://archivnimapy.cuzk.cz/]. Dům č. 156 na parcele 314 na Puchmajerově ulici a dům čp. 155 patřil ještě v roce 1921 Emanuele Münzerové, vdově po Antonínu Münzerovi [Census 1921 Radnice (Radnitz), Nr. 156 Místo: Radnice (Radnitz) 1921]. Mezi zaměstnanci jsou podle matrik skláři, zvaní sklenáři, Matěj Adam, František Bergmann, Josef Bureš, Václav Denk, Josef Denk, Prokop Dlouhý, František Duben, Václav Eisenreich, Kašpar Fričl, Jan Fridrich, Michal Friedrich, Ferdinand Gleisner, František Greiner, Ignác Kolář, Antonín Mayer, Jakub Reiter Ludvík Ravena, Jan Rückl, Antonín Seeman, František Tanhof, František Tassmann, Jan Tyk, taviči Antonín Hopfner, Václav Tíc, topiči František Fait, František Freund, Josef Krch, Jan Seelinger, dělníci Josef Fischer, František Josef Freundl, Šebestián Hirsch, Theodor Hirsch, František Hošek, Antonín Hopfner, Antonín Pelz, Kristof Selinger, Benedikt Schredel, Josef Werner.
