Wolfgang Heinrich hrabě Nothhaft z Wernbergu, skelná huť, zal. 1676. Tehdy požádal o povolení vlastního soudního práva a povolení ke zřízení skelné hutě [SK Duplikát 6471 Železná Ruda I., Catastral-Schätzungs-Elaborat der Steuergemeinde Eisenstein Markt I. Theil 1850]. Nový majitel hrabě Nothaft převzal statek podle Schwarzenbergova reversu proti věčnému platu české komoře 20 kop míšeňských s povinnosti holdu (Erbhuldigung in loco ipso) nového majitele a poddaných českému králi [ED 925 Železná Ruda, panství Nr. 21 Petitum der Guth Eisensteiner Obrigkeit, příloha B].
Tovaryš 1706: Hans Georg Hafenbrädl (*1688 Zwiesel †1769 Eisenstein). Nemanželský syn sestry skláře v Zwieslu, přišel s rodinou po roce 1700 do Eisensteinu, nastoupil jako učeň v huti hraběte Notthafta. V roce 1706 mu hrabě jako skláři vystavil legitimaci, s uvedením manželského původu [Hans Joachim Häupler, Aufstieg und Fall einer deutschen Familie, München 1986].
Jindřich Nothaft hr. z Wernbachu (Wernbergu) r. 1676 obdržel od zemské vlády povolení, aby mohl držeti »svou pravomoc« a zříditi skelné hutě, vesnice a dvůr na tomto panství. Na to byl Eisenstein zabrán od Bavorska a teprve r. 1713 království Českému vrácen [http://encyklopedie. seznam. cz].
Wolf Jindřich hrabě Nothaft z Wernberka obdržel od Zemské vlády povolení ke zřizení skelné hutě. První huť stála v blízkosti dnešního kostela a sklo se zde tavilo od roku 1676 do roku 1715. Pravděpodobně v roce 1767 byla také vybudována huť pod vrchem, kterému se začalo říkat Hutní vrch (Huttenberg). Tu měl pronajatou Jan Jiří Hafenbradel, který roku 1772 od Nothaftů skelnou huť i okolní lesy zakoupil. Po obou hutích se nic nedochovalo [www.sumavanet.cz]. Jinde se uvádí založení 1694, sklářská huť je vyobrazena 1708 zeměměřičem Matthiase Bauerem vpravo od kostela
[www.kohoutikriz.org/priloha/notth.php].
Von 1690 bis 1702/03 betrieb Graf Nothaft diese erste Glashütte „am Eisenstein“ und suchte dafür einen bayerischen Glashüttenmeister. Der erste war der „kurfürstlich bayerische Christallglasmeister“ Hans Christoph Fidler, der aber schon 1695 wieder in München auftauchte. Die Glashütte Eisenstein der Herrschaft Nothaft führte als Glasmeister ab 1694 Johann Eder d. Ä. und ab 1697 Johann Weber [siehe Paulus 2010, Bayerische Glasmacher …]. Graf Wolf Heinrich Nothaft starb 1705. Der Glashüttenmeister Johann Georg Hafenbrädl pachtete und betrieb ab 1720 die beiden Glashütten der Grafen Nothaft und baute mit ihnen eines der größten Glasunternehmen im Bayerwald auf [www.pressglas-korrespondenz.de].
Müllerovo mapování 1720, mapový list 16 [Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně, www.geolab.cz; Historický ústav AV ČR]: Eisenstein, se značkou sklárny. I. vojenské mapování 1764-1768 – Čechy [Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně, www.geolab.cz; 1st Military Survey, Section No. 228, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna]: místo Sweizerei zde není, pouze dvě místa Glashütte, skupiny 3 domů. II. vojenské mapování 1836-1852 – Čechy [Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně, www.geolab.cz; 2nd Military Survey, Section No. W 15 V, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna]: místo Auf der Alten Hütte, odpovídající poloze Glashütte u. I. mapování, v rejstříku pod Dorf Eisenstein místo Schweizerei, pod Markt Eisenstein místo Pampferhütten. III. vojenské mapování – Františko-josefské 1877-1880 (Čechy) [Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně, www.geolab.cz]: místo Althütte, v. leží obec Eisenstein Dorf a místo Schweizerei. Místopis 1845-1847: Dorf Eisenstein, včetně majorátu „Schweizerei“, roztroušená ves s 63 domy, f. Markt Eisenstein, p. Eisenstein (Ruda Železná, DZ Hl. kn. E I fol. 57, Ritter v. Haffenbrädl], sousedí s Královským Hvozdem, Debrníkem, bavorskou hranicí, Prácheňský kraj. Místopis 1893: 1. místní obec Eisenstein, dvě k. obce: k. obec Eisenstein, přidělené místo Eisenstein Dorf (Železná Ruda ves) a k. obec Panzer, přidělená místa Panzer, Spitzberg, Rugelhof; 2. místní obec Eisenstein se třemi katastrálními obcemi: 1. k. obec Debrník (Defernik, Deffernik) s přidělenými místy Debrník a Ferdinandov (Ferdinandsthal), 2. k. obec Eisenstein I. část s přidělenými místy Eisenstein jinak městys Železná Ruda (Markt Eisenstein) a Pampferhütte, 3. k. obec Eisenstein II. část s přidělenými místy Staré Hutě (Althütten) a Elisenthal. Místopis 1935: Ves Železná Ruda, s osadou Pancíř, f. Městys Železná Ruda, o. Klatovy, s. Nýrsko.
Hans Heinrich Graff von Nothaft und Wernberg, skelná huť, Alte Glashütte, od 1708. Listem daným ve Vídni 18. května 1708 císař Josef potvrdil pro věrnost hraběcí rodiny Nothaftské rakouskému domu hraběti Johannovi Heinrichovi z Nothaftu a Wernbergu týž plat 20 kop míšeňských [ED 925 Železná Ruda, panství Nr. 21 Petitum der Guth Eisensteiner Obrigkeit, příloha B]. Huťmistrem Johann Georg Hafenbrädl (?). Srovnej níže Železná Ruda, panství. Neue Glashütte, Nové Hutě ↓.
Hans Georg Hafenbrädl, vrchnostenská skelná huť, od 1720. Majitel Heinrich hrabě Nothaft, nájemce Hans Georg Hafenbrädl. 1723 Hans Georg Hafenbrädl získal vrchnostenský hostinec s oprávněním Metzger- Bäcker- und Krämergerechtsame. 1732 získal rozsáhlé lesy v eisensteinském údolí [Historischer Atlas von Bayern, Teil Altbayern, Heft 5, Landgericht Kötzting, München 1953; Hans Joachim Häupler, Aufstieg und Fall einer deutschen Familie, München 1986].
Hans Georg Hafenbrädl wird 1688 als unehelicher Sohn einer Glasmacherstochter in Zwiesel geboren. Mit Mutter, Stiefvater und Großeltern kommt er nach 1700 zum Eisenstein und wird in der nothafftischen Glashütte als Lehrling angenommen. Sein späterer sozialer Aufstieg hängt eng mit der Tilgung seiner unehelichen Geburt durch die Legitimationsurkunde, die Graf Notthafft im Jahr 1706 dem tüchtigen Glasmacher ausstellt, zusammen und die eine eheliche Geburt bezeugt. Schon vierzehn Jahre später pachtet Hans Georg Hafenbrädl von Graf Notthafft die Hütte. Drei Jahre danach hat er schon soviel Geld verdient, daß er auch das herrschaftliche Gasthaus erwerben kann, mit dem eine Metzger- Bäcker- und Krämergerechtsame verbunden war und schafft damit, da er keinerlei Konkurrenz zuläßt, eine zusätzliche sichere Einnahmequelle. 1732 erwirbt er umfangreiche Waldungen im Eisensteiner Tal. Sein cholerisches Temperament und seine nicht immer einwandfreien Geschäftsmethoden führen immer wieder zu Zerwürfnissen mit der Gutsherrschaft, was ihn aber wenig stört, da er die böhmischen Landesbehörden voll hinter sich weiß. Als er 1769 im hohen Alter von 81 Jahren stirbt, hinterläßt er seinen sieben noch lebenden Kindern ein ansehnliches Erbe [http://www.notthafft.de/sitze/boehmisch-eisenstein. htm].
V roce 1732 Hanß Georg Hopffenbratl jako huťmistr eisensteinský zakoupil kus lesa ve Stodůlském rychtářství a založil zde novou huť, zvanou pak Hůrka ↑. Smlouvou z 18. 5. 1747 ji postoupil i s kusem lesa mladšímu synovi Ignáci, vymíniv si, že za svého života smí od ní brát křemen, jej tlouci a ke své huti odvážet [Mareš 1893, 55-56].
Hans Georg Hafenbrädl, vrchnostenská skelná huť, Alte Glashütte, dol. 1753. Majitelka Susanna Nothaft von Wernberg, nájemce Hans Georg Hafenbrädl,. Podle nálezu Krajského úřadu Prácheň z 19. června 1753 na statku Eisenstein leží v tzv. Schwatzerey (Schweitzerey) lesy o výměře 1.200 str., vykázané v rubrice „dřevo ke skelné huti a jiným dílnám“, dále pivovar, s roční výrobou 125 sudů piva. U Schweitzerey nejsou žádná pole, jen louky na 65-70 fůr sena, pacht vynáší 455 zl. V lesích se nachází dvě hutě. Nové Hutě (Neue Glashütten) platí činži 100 zl, Staré Hutě (Alte Glashütten) 90 zl činže. Podle smlouvy vrchností s poddanými je odváděn robotní peníz 109 zl 36 kr a 114 liber másla. Obě hutě mají být zrušeny [ED 925 Železná Ruda, statek. Nr. 12 Obrigkeitl. Befunds Tabella 1753, ad Nr. 13 Kreys amtl. Begleydigung-Bericht 1753]. Johanna Georga Hoffenbrädla z Eisensteinu vedle Ignatze Adlera ze Zdíkova navrhuje v prosinci 1765 komisař budějovického distriktu Prácheňského kraje jako vrchního rychtáře distriktu pro vztahy mezi mistry a tovaryši [ČG Com 1755-1772 Sp fc 1767 C 13 Budweißer Departement Prachiner Kreyß Nr. 1 kr 133].
Hans Georg Hofenbrädl, vrchnostenská skelná huť, Alte Glashütte, kol 1753. Nájemce Hans Georg Hafenbrädl, majitelka Maria Francisca Freyin v. Riesenfeldt [ED 925 Železná Ruda, panství Nr. 19].
Hanß Georg Hafenbrädl (či Hofenbradl, Hopfenbratel), skelná huť, Alte Glashütte, dol. 1767. Podle nálezu visitační komise z roku 1767 na hranici kurfiřtství Bavorského ke Království českému přiznaného statku Eisenstein (Železná Ruda) byly u vlastnického čísla Nr. 43 pro Hanßse Georga Hopffenbratla zapsány dvě skelné hutě s výdělkem 150 zl. Hutní statek má 12 polí o celkové výměře 304 str. K potahu má hospodář 10 oslů, chová 5 ks hovězího a 8 ks jalového dobytka. Pod Nr. 30 je zapsán tabulář Jakob Wolff, slepý, pod Nr. 39 tabulář Wolff Strohmayer, pod Nr. 42 sklářský mistr Martin Schroll, vydělá ročně 150 zl. Při revisitaci 1767 byl zapsán tabulář Carl Steindl, tabulář Hanß Georg Waller, tabulář Jacob Wolff, slepý, tabulář Wolff Stromajer, bednář v huti Wentzl Weinberger, truhlář Hanß Georg Hopffenbratl, sklář Hanß Georg Österle [TK 2389 Prácheňsko. Železná Ruda, statek. Spisy Nr. 9, Nr. 11 kr 726]. Vrchnostenský pivovar statku Eisenstein dodává 250 sudů piva, z nichž 110 se vyčepuje ve skelné huti na bavorské straně a tamějšími usedlíky, 140 sudů ve zdejších dvou českých hutích. Tyto české hutě v nejbližších letech pro daleký dovoz musí být zrušeny, pracovní síly odejdou na jiné hutě, hutní výčep sám od sebe zanikne, takže odběr piva z panského pivovaru poklesne. Přiznávací tabela 1766 uvádí na statku Eisenstein místa Neu Glashütte a Alte Glashütte, vedle místa Schweitzerey [TK 2389 Prácheňsko. Železná Ruda, statek. Spisy Nr. 1 Obrigkeitliche Bekanntnuß Tabella 1766 kr 726]. Hanß Georg Hafenbrädl (1688-1769) předal huť ještě za života synovi Johannovi Georgovi (1726-1786) ↓,jak lze soudit z náledujících událostí.
Johann Georg Hafenbrädl (či Hafenbradl, Hopfenbratl), skelná huť, Alte Glashütte, dol. 1767. Johann Georg Hafenbrädl, syn předešlého huťmistra, žádá co huťmistr v Eisensteině, 31. března 1767 listem adresovaným českému guberniu a 6. června 1767 listem adresovaným komerčnímu konsensu Království českého o povolení zřídit na hraběcím Klenauském statku Eisenstein ležícím na hranici s Bavorskem v horách novou sklenou huť. Po rodičích zde zdědil skelné hutě (Alte Glashütte, Neue Glashütte) vlastní velký kus lesa, hutě jsou ale na nepříhodném místě, špatně dostupném povozy. Dřevo polámané větrem i ostatní stojící dřevo na česko-bavorské hranici k jeho škodě hnije, pro nedostatek kupců nemůže být prodáno, proto pojal úmysl postavit pro zužitkování dřeva novou huť. Prácheňský krajský úřad ve svém dobrozdání ze 7. srpna 1767 potvrzuje, že žadatel vlastní les v kamenitých horách, polámané dřevo není možno odvážet, ikdyž se zdarma nabídne, novou hutí při zrušení staré nebude les zcela vymýcen, ale vyčištěn od polámaného dřeva. Krajský úřad doporučuje žádost ke schválení, milostivě v co nejkratší době, neboť v eisensteinském teritoriu přichází časně studené počasí, které znemožní zahájení stavby. Stavba byla povolena 9. (?) listopadu 1767 [ČG Com 1755-1772 Sp fc 1767 A 54 kr 104].
Huť pro špatný přístup zřejmě zanikla po stavbě nové hutě v Debrníku v roce 1767, v. Debrník (Defenicken Glashütten, Obere Defenick Hütten, Obere Defernick Hütten). Tabela 1772 uvádí na statku Eisenstein dvě hutě, Schübner Hütte a Rothaschaler Hütte. Do roku 1786 byl se statkem Eisensteinem spojen také statek Debrník (Defernik). Výkaz 1788 uvádí tři hutě, Obere Spiegelhütten, Rothsalhütten a Pampfer Hütte.
