Franz Xaver von Hafenbrödel, skelná huť, před 1828. Po smrti Elise Freiin von Hafenbrödl připadl statek Deffernik (s tabulovými hutěmi Deffernik a Ferdinandsthal) Franzi Xaverovi rytíři von Hafenbrödlovi, majiteli statku Eisenstein, který jej v roce 1826 (1828) prodal Georgu Christophovi Abelemu; ten provozoval obě hutě [Klar 1843, 358].
II. vojenské mapování 1836-1852 – Čechy [Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně, www.geolab.cz; 2nd Military Survey, Section No. W 15 V,Austrian State Archive/Military Archive, Vienna]: místo Defernik a Schlos, z. od něj Glashütte, j. na bavorské hranici Ferdinandsthal Spiegl Fabrik. III. vojenské mapování, l. 4350_2; 4350_4 [Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně, www.geolab.cz]: místo Deffernik, j. od Eisensteinu; místo Ferdinandsthal Glas H., na hranici s Bavorskem. Místopis 1845-1847: Deffernik, Deferník, Pupillar-Gut, bei Eisenstein, téhož jména industriální ves, s továrnou G. Ch. Abele sel. Erben Glas- u. Spegelfabrik, pod heslem výroba zrcadel Ferdinandsthal na statku Debrník (Deffernik), pod heslem Ferdinandsthal bei Deffernik továrna skla G. Ch. Abele sel. Erben, vyrábějící zejména solinové a zelené tabulové sklo a také lité zrcadlové sklo velkých formátů, pro rafinerii v Neuhurkenthalu (Nové Hůrce), Prácheňský kraj. Statek Deberník hraničí na z. a s. s Eisensteinem, na v. a s. s Waldhwozdem-Hurkenthalem a bavorskou hranicí. Téhož jména je industriální ves s vrchnostenskou sklárnou (Glas- und Spiegelfabrik G. Ch. Abele Sel. Erben), f. Eisenstein. Místopis 1893: Ferdinandov (Ferdinandsthal), přidělené místo katastrální obce Debrník a místní obce Eisenstein, o. h. Sušice, s. Hartmanice. Místopis 1935: Městys Železná Ruda s osadou Debrník (Deffernik) a skupinou domů Ferdinandov.
Ferdinandovo údolí, 730 m (Ferdinandov, Ferdinandsthal) Malebná cesta od Debrníku k bavorské hranici a turistickému přechodu. Jméno dostalo údolí podle skláře Ferdinanda Abela, který nechal postavit v letech 1834-35 v údolí potoka Grosse Doffernik sklárnu na výrobu zrcadel. Abelovská zrcadla se vyráběla v roz-měrech až 250 x 120 cm a vynikala velkou kvalitou. Po založení sklárny v blízkém Alžbětíně ve čtyřicátých letech 19. století ale začal mít abelovský podnik potíže a v roce 1845 vyhlásil bankrot. Sklárny v Debrníku a Ferdinandově koupila Zuzana Lötzová, která Ferdinandov přestavěla na výrobu dutého skla. Od ní koupil sklárnu v roce 1852 Peter Ziegler a opět zavedl výrobu plochého skla. V místní zvonici údajně visel skleněný zvon se železným srdcem [http://www.risy.cz].
Georg Christoph Abele, výroba tabulového skla, od 1826 (1828). Po smrti Georga Christopha Abeleho v roce 1833 byly hutě na statku Deffernik (Deffernik a Ferdinandsthal) vedeny na účet pozůstalosti ve prospěch nezletilých synů do roku 1838, kdy dědicové Christoph, Wilhelm a Ferdinand Abele dosáhli plnoletosti a vytvořili k vedení továrny firmu Georg Christoph Abele seel. Erben. Stejně tomu tak bylo u hutě Neuhurkenthal (Nová Hůrka) [Klar 1843, 357-358].
Georg Christoph Abelesche Erben, tabulová sklárna, od 1838. Dílovedoucí Ferdinand Abele. Výroba solinových a zelených tabulí, také litých zrcadel. Úplné zemské oprávnění z roku 1838. Provoz ve třech hutích: Kammeralhütte, Defernikhütte, Ferdinandsthalhütte [Handbuch 1844, 720-721].