V předchozích řádcích Radnice, Huť v lesích Radnických, Sklenná Huť, Simon Bauler jsme sledovali radnickou sklárnu zvanou Sklená huť v nájmu Simona Bauller z Hohenburgu. Novým zájemcem o huť byl Elias Franz či Frantissek Lindner, o němž není jisto, zda někdy do hutě nastoupil, ale je doloženo jednání s ním. Tento obchodník a plzeňský měšťan dopisem daným v Plzni 17. září 1668 projevil zájem o huť s jedenácti podmínkami.
- K huti má náležet od starodávna k ní patřící revír včetně hory s pískem.
- Žádné panství nemá na cestu k huti vjíždět, vstupovat a rajtovat, protože huť neleží na zemské cestě, nýbrž mezi panstvími.
- Kupec má moc chalupy stavět a opravovat.
- Všichni lidé, kteří se nacházejí u hutě a kteří se zde narodí, nikomu než kupci nejsou poddaní a Leibangemesen, také nikomu jinému nejsou povinni dávat eine Exmörtirung.
- Kupec má moc držet …, ovčí, hovězí a jiný dobytek, k tomu stáj, Hütte, jedno i druhé stavět, co jen statek etröget.
- Má také moc všechny nápoje, jako pivo, víno, pálenku, čepovat, může je brát kde chce, …také porážet a péci chléb, co jen k hospodářství, patří bez přirážky.
- Má být vše kupcovo, statek a půda, vše co na něm stojí, darunter und darein ist, in Szd: was wöchß, liegt, geht, Kricht und Flügt und gegraben mag werden, was der Revier in sich hat.
- Má moc v císařských lesích všechno shnilé dřevo ke své potřebě na popel pálit, damit die Walter ausgeraubt werden.
- Nebude-li mít kupec dostatek dřeva k tavbě a pálení a bude ho něco potřebovat z císařských lesů, nemůže být odmítnut. Naproti tomu má fořtmistr nebo jiný úředník takové dřevo levnou cenou počítat.
- Třebaže byla huť prodána za 500 zl, musí se vzít v úvahu, že nejlepší dřevo od té doby byla abgeschauen verbrandt a die raeten ruinovány a nemůže být tak vysoko ceněna, jestliže komora ji přenechá za 400 zl rýnských, zájemce zaplatí v hotovosti závdavek 100 zl a po celá léta bude do úplného zaplacení dávat roční splátky po 25 zl.
- Komora má kupci, jeho dětem a dětem dětí, dědicům a nabyvatelům huť nechat vložit do desek zemských [NM C 5 6 Nr. 13 Na G. M. Cys. Kr. Komoru (l. 99-102) kr 119].
Účtárna 17. prosince 1668 k žádosti Eliase Franze Lindnera, aby mu byla huť prodána se svobodami jako zemský statek, bez kontribucí a ubytovací povinnosti, za 400 zl se složením 100 zl zálohy a s ročními splátkami po 25 zl, neuznává za vhodné usadit na panství svobodníka. Doporučuje prodej za 400 zl, ale za těch podmínek, jaké měl neb. Martin Arman [NM C 56 No. 42 Na G. M. Cys. Král. Komoru kr 119]. Česká komora dala hejtmanovi 15. února 1669 pokyn, aby v tom smyslu projednal s F. Linderem kupní smlouvu, pokud by na ni nechtěl Lindner přistoupit, má hledat jiného zájemce.
Dne 30. dubna 1669 hejtman referuje, že po komorním příkazu z 15. února přednesl zájemci o huť návrh smlouvy v duchu smlouvy s M. Armanem a zaznamenal 13. dubna jeho vlastní požadavky. Hejtman neopomenul s Armanem jednat o ročním platu 50 zl. Uváděl příklad huti broumské, která takový plat odvádí a hamru ve vsi Dobřinov, kde Wylym Schürer odvádí do důchodu 50 váh železa ročně. Na druhé straně M. Arman souhlasil s ročním platem 30 zl, avšak mnoho lesů posekal. Aby huť na samotě nepřišla ke zkáze, navrhuje hejtman její prodej s ročním platem 25 nebo 20 zl. Hejtman ke své zprávě připojil požadavky Elyase Frantze Lyndtnera. Ten, co se týče zlepšení a rozšíření stavení jak pro huť, tak k hospodářství potřebných, od předešlých hospodářů k spadnutí dovedených, které nikoliv do nájmu přijímá, ale pro sebe a dědice kupuje, chtěl s nimi vládnout a dle libosti je zvelebovat, aby mu vložený náklad přinesl užitek. Ze strany odběru a šenkování piva a jiných nápojů vzhledem k tomu, že v místě hutě není žádná silnice, jen čeleď huťská, není a nemůže zde být zaražen šenk, o to méně by pro dalekost cesty za fůru nestálo dovážet pivo z císařského pivovaru, si proto vyhradil a chtěl mít potvrzeno, že pro sebe a své lidi nápoje jak se mu líbí odkudkoliv může dovážet, také maso, chléb, sůl co by toho pro sebe a čeleď potřeboval, nemíníce v tom vést obchod ke zkrácení císařského důchodu. Chtěl povolení k pálení popele, k užívání pastev pro dobytek chovaný u hutě. Huť mínil koupit za 400 zl, se závdavkem 100 zl a ročními splátkami po 25 zl, bez dědičných ročních platů, s připsáním pískové hory k huti, z níž by písek pro císařská stavení přenechat chtěl, ale pro okolní obyvatelé jen po narovnání s ním [NM C 5 6 Gich Excellentijm. 30 Aprilis A. 1669 (l. 97-98) kr 119]. Účtárna 23. července 1669 nesouhlasí s prodejem hutě bez poplatků a se svobodami. Navrhuje, pokud by nemohla být osazena člověkem poddaným, aby raději zůstala pustá a 6 lánů lesa s horou Písečnou a lukami při panství bylo zachováno [NM C 56 Na G. M. Cys: Král: Komoru (l. 96) kr 119]. V tom duchu se komora vyjádřila 27. září 1669, že nemůže povolit prodej hutě s podmínkami sdělenými ve zprávě hejtmana z 30. dubna 1669 a ukládá hejtmanovi, aby statek osadil člověkem poddaným a 6 lánů lesů spolu s horou Písečnou a lukami při císařském panství zanechal, nežli aby bez užitku a s takovými svobodami jak Lindner žádá, byla prodána [NM C 5 6 Urozeny… 27 7bris 1669 (l. 106) kr 119].