V předchozích řádcích Radnice, Huť v lesích Radnických, Sklenná Huť, Martin Arman jsme sledovali radnickou sklárnu zvanou Sklená huť v přechodném nájmu Martina Armana. Zájem o pronájem hutě na panství Zbiroh (Swirhoff), určitý čas stojící mimo provoz, projevil 14. 2. 1662 Simon Bauller z Hohenburgu. Píše komoře, že huť je bez zásob popela, u jiných potřeb jen s malou zásobou, pec a co k tomu patří je poškozeno, oprava si vyžádá 50 zl. Má zájem o její pronájem na čtyři roky, huť by nechal opravit a zprovoznit na vlastní náklad. Pro první rok, vzhledem k tomu, že není zásoba popele a musí probíhat oprava, bez ročního platu, po další 3 roky s ročním nájmem 30 zl [NM C 5 6 An die Hoch und Wohlgeborne praes. 17. Feber 1662 (l. 166) kr 119]. Hejtman 18. dubna 1662 podává zprávu, že se na huť od zámku 1 1/2 míle vzdálenou, ležící v hlubokých lesích na samotě, skalnatými a bahnitými cestami s některými úředníky (oficíry) vydal, aby shlédl, jakou opravu vyžaduje. V té huti bydlí dosud v podružství sklenář Krystoff Ssirer, který stavbu té daremné hutě poradil, a ten toliko modrou barvu pálí (taví), takže kus chleba sobě, manželce a dětem vyzíská, čeká vždy na to, zdali se někdo najde, aby dal zase skla dělat. Náklad na opravu hutě byl odhadnut na 26 zl 40 kr. Největší položkou bylo 13 zl za dubové podvaly, které shnily a do země sesedly, musely se pomocí šroubů zvednout, novými dubovými podvaly podvléci, 3 zl byly zapotřebí na 2.000 šindelů, další výdaje za šindelní hřeby, spravení dveří, polic do komory pro skla a do hutě, položení podlahy pro popel, nákup a dovoz prken, udělání strouhy kolem stavení pro odvod dešťové vody, spravení oken a kamen. Než by se začalo v huti pracovat, bylo nutno vytvořit zásobu materiálů a provést opravy v huti za 272 zl 25 kr, a to opatřit cihly pro pec, dovézt deset fůr hrnčířské hlíny od Kaczerowa 2 1/2 míle vzdáleného na zhotovení tyglíků, napálit 400 strychů popele, nadělat 400 láter dřeva, zaplatit dovoz popele, dřeva a písku, koupit 3 prostice soli. Tento náklad ponese nájemník, nemá se mu proto za první rok počítat činže, ostatní léta po 30 zl od něj brát [NM C 5 6 (l. 164, 165) kr 119]. Komora 5. května 1662 dává hejtmanovi pokyn, aby se zájemcem sepsal nájemní smlouvu v duchu jeho zprávy z 18. dubna a předložil ji k ratifikaci [NM C 5 6 Slowutny P. Hegtmane (l. 132) kr 119].
Nájemní smlouva byla s urozeným rytířem Ssimonem Baullerem z Hohenburgu podepsána 9. května 1662. První rok ji měl nájemník bezplatně, za další čtyři roky počínaje sv. Janem Křtitelem 1663 až do sv. Jana 1666 byl nájemník a jeho dědicové povinni odvádět roční nájem 30 zl, o sv Janu první polovinu, o Vánocích druhou polovinu. Potřebné opravy stavení a hutě během nájemník let měl hradit nájemník ze svého. Nájemník nesměl bez předchozího ohlášení a souhlasu hejtmana a fořtmistra brát v císařských lesích dříví ke stavení huti, na šindel, žlaby. Mohl po dobu nájmu pálit na popel dřevo ležaté a stojaté suché nejen v Těžkovském revíru, nýbrž i na celém panství. Děti narozené u hutě z rodičů svobodných k žádnému závazku a kmetičné poddanosti v čase nájmu neměly být potahovány. Nájemník mohl užívat pro dobytek při huti pastev, které mu fořtmistr vykáže. Po uplynutí čtyřletého nájmu byl povinen nájemník a jeho dědicové huť s příslušenstvím jak mu byla postoupena podle inventáře zase předat. Pokud by měl úmysl huť koupit, měl se před uplynutím nájmu u české komory ohlásit [NM C 5 6 Stal se tento Contrakt (l. 134-135, 137-138), Na Milostiwe Geho Wysocze Hrabieczi Excell. (l. 150, 151) kr 119]. Dne 30. června 1662 současně s vyjádřením k žádosti M. Armana o propuštění ↑ podává hejtman zprávu, že nový nájemce hutě již začal pálit popel, dělat dřevo, opravovat stavení [NM C 5 6 Gich Excellentim praes. 4. July 1662 kr 119]. Účtárna 4. července 1662 navrhovala doplnit smlouvu ustanovením o odběru piva, neboť huť byla postavena k užitku panství, který při 30 zl ročního platu a užívání lesů, luk a pastev se jí zdál nízký [NM C 5 6 Milostiwi Panj Panj… 4. July A. 1662 (l. 140) kr 119].
Dne 23. září 1666 nájemce prosí o odpuštění ročního termínu, neboť pro nedostatek popela jeden rok nepracoval [NM C 5 6 Gnedige und Hochgeehrte Herrn Herrn (l. 116) kr 119]. Hejtmanovi bylo 5. října 1666 uloženo podání dobrozdání [NM C 5 6 Urozený (l. 172) kr 119]. Ten 16. 2. 1667 potvrdil, že v roce 1665 se na huti nepracovalo, nebylo k pálení popela poráženo stojaté dřevo, neboť suché stojaté dřevo se na panství zřídka nachází, také na sousedních panstvích není, též na statcích plaských a kaczerovských, na dvě až tři míle se nedostane. V tomto roce dobíhá nájemní lhůta a nájemce chce huť pustit. Hejtman neví o jiném nájemci, proto doporučuje slevu 15 zl z jednoho ročního nájmu a pro další léta nájemné 24 zl, jemu nebo jinému zájemci [NM C 5 6 Milostiwj Panj Panj… 16 February Ao. 1667 (l. 118) kr 119]. Účtárna 22. dubna 1667 slevu na nájemném spolu s uzavřením nové nájemní smlouvy s platem 24 zl doporučila s tím, aby do smlouvy byla vtělena povinnost odebírat pivo a pálenku z císařského pivovaru, které za čtyři léta nájmu nebral [NM C 5 6 Milostiwj Panj Panj… 22: Aprilis 1667 (120) kr 119]. Smlouva byla uzavřena s doložkou o odběru vrchnostenského piva, není ve spisu dochována, jen citována. Bauler 12. 7. 1667 v dopise psaným ve Swinně hejtmanovi děkuje za poskytnutou úlevu na nájmu, prosí o poshovení s placením, během několika týdnů chce zpracovat zásobu popele pak oněch 15 zl odvést. K odběru piva podotýká, že všichni tovaryši bydlí a jsou ženatí, každý s pěti nebo šesti dětmi, v Broumech. Každý za chléb, sýr, máslo, sůl, Schmaltz a podobné potraviny 15, 16 nebo 17 zl dluží, do dnešního dne 70 zl. Pro nedostatek popele se nepracuje déle než devět až deset týdnů a když tovaryši potřebují nápoje, tak se kromě jednoho, piva Weitzen Bier, nic nespotřebuje. Ein Viertel piva stojí 4 zl, mělo by být přiváženo v blátivém, kamenitém pohoří jeho opotřebovaným vozem, přičemž v huti nejsou žádní lidé, než jeden, který ji hlídá (hütte) a dva dřevorubci (Heger). Nicméně, třebaže Christoph Schirer a Martin Arman u hutě nic nevydělali a zruinovali se, je ochoten huť najmout za 20 zl ročně, pokud by v roce, kdy pro nedostatek popela nebude pracováno, nebyl povinen činži platit [NM C 5 6 (l. 124 a 126) kr 119]. Hejtman 18. srpna 1667 se komory táže, jak má dál postupovat, zda tuto nabídku přijmout nebo nechat huť stát pustou [NM C 5 6 Milostiwj Panj Panj… 18. Aug. A. 1667 (l. 123) kr 119]. Účtárna 13. září 1667 podotýká, že Symon Bauler se zpečuje odebírat pivo, třebaže se v kontraktu k tomu zavázal, v huti snad jen zřídka kdy míní pracovat, ale lesů a pastev užívá bez platby do důchodu. Doporučuje nechat huť na jistý čas S. Baulerovi a hejtmanovi nařídil, aby se o nalezení kupce opravdově staral nebo našel prostředek, jak ji přivést k císařově užitku [NM C 56 Milostiwj Panj Panj… 13: Septembris Letha 1667 (l. 122) kr 119]. Pokyn v tomto duchu byl komorou hejtmanovi udělen 7. října 1667 [NM C 5 6 Urozeny… 7 Octobr 1667 (l. 113)kr 119].
Simon Bauller z Hohenburku předčasně zemřel. Z jeho dvou synů hospodařil na statku starší syn, zásobu popele zpracoval za několik neděl, pak huť stála, žádná chasa nechtěla na ní pracovat. Hejtman Raphael Gallides z Wozendorfu 23. listopadu 1668 oznamuje tu skutečnost komoře. Podotýká, když do dvou tří let huť nikdo neopraví, zcela zpustne. Také vyslovil obavu, že za jarního vypalování staré trávy může shořet. Nyní se (17. září 1668) ohlásil jeden obchodník z Plzně, který by chtěl huť koupit dědičně [NM C 5 6 Milostiwi Pani Pani …. kr 119]. Tímto zájemcem byl Elias Franz či Frantissek Lindner, o němž není jisto, zda někdy do hutě nastoupil, ale je doloženo jednání s ním.