Georg Christoph Abelesche Erben, zrcadlová huť, od 1835 (?). V roce 1839 byla tabulová huť zastavena a místo ní zřízena zrcadlová huť. Ve slévárně se vyrobí každoročně 800 centů zrcadlového skla velkých rozměrů, které se odesílá do Nové Hůrky k zušlechtění. V zrcadlové huti, zaměstnávající 32 tuzemských dělníků, se vyrobí ročně 700 centů surového zrcadlového skla, které se zčásti podobně odesílá k zušlechtění do Nové Hůrky [Klar 1843, 358]. Ferdinandov je uváděn samostatně jako Ferdinandsthal, u Debrníku, továrna skla G. Ch. Abele sel. Erben, vyrábějící solinové a zelené tabulové sklo, také litá zrcadla velkých rozměrů pro dílnu Neuhurkenthal [Watterich 1845-1847, 583 a 885]. Rozsáhlý nemovitý majetek statku Deferník na stavebních parcelách 1-20 je k 18. 2. 1837 zapsán na Georga Christopha Abeleho sirotky. Kromě obytných nebo obytných a hospodářských domů č. 9, 8, 7, 6, 5, 2, 14, 13, 12 a 10 je to pod č. 1 sklárna na parcele 10, zámek na parcele 11, kaple na parcele 17 a továrna zrcadel na parcele 19 [SK Duplikát 6463 Deferník. Bauparzellen Protocoll der Gemeinde Deffernik 1837].
V roce 1835 byla ve Ferdinandově zbudována huť pro lití skla (Gußfabrik) [Klar 1843, 357-358]. Na živnostenské výstavě Vídeň 1835 byla továrna uvedena v katalogu pod firmou G. Ch. Abele, Inhaber einer k. k. priv. Spiegel- und Tafelglas-Fabrik zu Neuhurkenthal und Deffernik, Niederlage in Wien, Weihburggasse Nr. 939 bei J. A. Hauser.
Firma předvedla lité zrcadlo 90×42″, fasetované, jako první vzorek z nově zřízené slévárny zrcadel. K jejich výrobě slouží velká pec k tavení zrcadlového skla, litinová deska o rozměrech 120×48″, zhotovená ve slévárně hraběte Kolowrata v Mayerhöfen v Čechách, na níž se tlakem strojního válce formuje nalitá sklovina, 12 chladicích pecí vedle Fritt- a Bratöfen a místnosti pro přípravu pánví. Výroby litých zrcadel běží čtyřikrát za týden, při každém běhu se zhotoví čtyři tabule 120×48″. (Vedle litých zrcadel vystavil G. C. Abele výrobky dalších provozů, zrcadla z Nové Hůrky, tabulové sklo z bílého, solinového, polobílého a obyčejného skla a skleněné poklopy, oválné, čtyřboké nebo kulaté, největší 31″ vysoký. U tabulových hutí uvádí katalog 3 tavné pece, 1 pec na pálení křemene, 1 Flußhütte, 1 Brennhütte, 2 stoupy. Výroba tabulového skla běží nepřetržitě a tabulové sklo ze dvou tabulových hutí v Debrníku.) G. C. Abele byl odměněn stříbrnou medailí [Bericht 1835, 243-245]. Na živnostenské výstavě Vídeň 1839 se zdůrazňuje skutečnost, že počátkem roku 1835 se podařilo zavést výrobu těch největších litých zrcadel. Vystaveno bylo dosud největší lité nástěnné zrcadlo z křišťálového skla, 106×50″, nástěnné zrcadlo z litého křišťálového skla 64×40″, navíc nepodkládané zrcadlo broušené a leštěné 40×24″, okenní tabule ze solinu. Továrna byla za pokroky ve výrobě vyznamenána zlatou medailí [Bericht 1839, 40-42]. Účast na průmyslové výstavě Vídeň 1845 [Demarteau 1845, 3].
1. března 1833 zemřel Georg Christof Abele, majitel hůreckých skláren. Řízení skláren a celého majetku převzal jeho bratr Ferdinand Abele. Podle plánu svého zemřelého bratra zřídil rozsáhlou brusírnu a leštírnu zrcadel v údolí Drozdího potoka, v polovině cesty mezi Hůrkou a Novou Hůrkou. Místo nazval podle svého jména Ferdinandsthal. Brusírna a leštírna je dále zmiňována v roce 1892, kdy se stal jejím nájemcem Franz Schrenk z Lohbergu v Bavorsku za roční nájemné 600 zl. V 90. letech 19.století se zde nacházelo 12 brusných stojanů a 80 lešticích kotoučů. 20.května 1896 brusírna a leštírna vyhořely. Po požáru bylo zařízení zredukováno [http://www.zanikleobce.cz].
G. Ch. Abele sel. Söhne, výroba litých zrcadel, závod Nová Hůrka a Debrník, dol. 1839. Anton Veith potvrzuje v Praze 29. října 1844, že na továrně zrcadlového a tabulového skla na statku Deferník (DZ Hl. kn. D XII fol. 128 Nr. 12) pojištěný dluh (Unterstützungsbeträge) 17.000 zl vůči p. Leopoldovi von Lammel, za který ručili Georg, Christoph, Wilhelm a Ferdinand Abele a který byl mu postoupen 1. června 1840 (DZV 1276 A 18) prodává a souhlasí s jeho výmazem, současně Wenzl Weith a Anton Veith žádají o výmaz tohoto dluhu zapsaného k jejich rukám. Vklad do desek zemských byl soudem povolen 2. listopadu 1844 [DZV 1037 fol. J 23].
Suzanna (Zusanna) Loetz verehl. Gerstner, sklárny, do 1846. Původní majitel statku Debrník, sirotci Georga Christopha Abeleho, přepsán na Suzannu Loetz [SK Duplikát 6463 Deferník. Bauparzellen Protocoll der Gemeinde Deffernik 1837, datum opravy neuvedeno].
Adresář uvádí jako majitelku hutí Defernikhütte, Ferdinandsthalhütte (Ferdinandov) a Kammeralhütte Annu Gerstner, s výrobou tabulového skla a fasetovaného dutého skla [Handbuch 1851, 605].
Při ocenění statku Václava a Antonína Víta Abele v roce 1849 se uvádí Nová Hůrka s továrnou a leštícími závody, Ferdinandsthal s brusírnou zrcadel, Hůrka s kostelem, hřbitovem, hrobkou, lokálií a školou, závod na broušení, leštění a pokládání zrcadel, stateček Starohůrský, sestávající z obydlí a hospodářských stavení, skláren Laturnerhütte a Hohenstock a stateček Eisnerův, vše v ceně 188.990 zl 59 kr. Majetek koupil v roce 1852 kníže Adam Antonín z Hohenzolleru [Mareš 1893, 58]. Továrnu skleněného zboží Ferdinandsthal uvádí Balling, 1869.
Glasfabrik Defernik des Joh. Anton Ziegler, sklárna, dol. 1854. Novým majitelem statku Deferník se stal Anton Ziegler [SK Duplikát 6463 Deferník. Bauparzellen Protocoll der Gemeinde Deffernik 1837, datum opravy neuvedeno, Einschaltungsbogen des Bauparzellen Protocolls der Gemeinde Defernik 1854]. Úplné zemské oprávnění k výrobě všech druhů tabulového skla, solinu, polosolinu a barevného skla, též dutého skla, zejména křišťálového, broušeného a barevného ve dvou hutích na panství Deferník, vydané krajskou vládou Plzeň 22. 4. 1854 č. 4762 proti protokolaci firmy – viz výše Deferniker Glashütte[OŽK Praha fc 11/1 kr 12]. Johann Anton Ziegler opovědí danou v Domažlicích 28. 7. 1854 s doručením 6. 8. 1854 čj. 11614 ohlásil u Zemského soudu v Praze výše uvedenou firmu pro výkon nově uděleného továrního oprávnění k výrobě skleněného zboží ve dvou hutích na panství Debrník. Byla povolena k protokolaci 2. 11. 1854 s poznamenáním, že starší firma znějící Joh. Anton Ziegler s továrním oprávněním pro huť Friedrichshütte ↓ je ve firemním rejstříku ponechána [OŽK Praha Or fc 11/2 kr 18]. Dne 16. 8. 1864 byl u firmy Joh. Anton Ziegler s hlavním závodem Friedrichshütten zapsán pobočný závod Debrník (Deffernik). Výmaz firmy Joh. A. Ziegler ve firemním rejstříku OŽK Plzeň byl proveden na základě sdělení KS Plzeň z 23. 1. 1866 č. 856 civpro úmrtí Johanna Antona Zieglera [OŽK Plzeň Fr kn 27 fo 45]. Téhož dne byl proveden výmaz firmy zemřelého Johanna Antona Zieglera a prokury Antona Zieglera u KS Písek a zápis firmy nástupnické. Výmaz firmy ve znění Joh. Anton Ziegler s pobočným závodem v Debrníku u KS Písek byl proveden až 14. 12. 1888 [(KS Písek Or sv Jd); PZA 1/1889].
Účast na výstavě Mnichov 1854 [Katalog 1854, 146] Na průmyslové a živnostenské výstavě v Plzni 1864 předvedla sklárna foukaná zrcadla pokládaná stříbrem, surové a broušené zrcadlové sklo, solin, sortiment tabulového skla, v červené, žluté, fialové, modré a zelené barvě, hutě Debrník a Křížová Huť [Bericht 1864, 43].
Joh. Anton Ziegler’s Söhne, sklárna, hlavní závod Friedrichshütten, pobočný závod Debrník, dol. 1866. Zápis firmy 23. 1. 1866. Majitelé Adolf, Paul, Anton Ziegler, Hans Ziegler a August Ziegler. Výroba skla a zrcadel. Zápis výstupu společníka Augusta Zieglera 1. 12. 1868. Zápis prokury Heinricha Wilhelma Errase ve Vídni 13. 4. 1869. Zápis výstupu Hanse Zieglera 2. 9. 1879. Výmaz společníka Antona Zieglera 17. 5. 1887 pro úmrtí. Přeložení sídla z Friedrichshütten do Haselbachu a zřízení pobočného závodu v Nýřanech (Nürschan) zapsáno 19. 10. 1888. Současně zápis nových společníků Adolfa Zieglera jun. a Victora Zieglera, továrníků v Haselbachu, s platností od 1. 10. 1888. Výmaz společníků Adolfa Zieglera (seniora) a Paula Zieglera pro výstup od 1. 12. 1888 zapsán 4. 12. 1888. [OŽK Plzeň Fr kn 39 fo 11; PZA 208/1879, 260/188, 292/1888].
Huť tabulového a zrcadlového skla, továrna tabulového skla Deffernik [Balling, 1869].
M. v. Poschinger, výroba skla, dol. 1879. Zápis firmy 8. 4. 1879. Majitel Michael rytíř Poschinger, Theresienthal u Zwieslu. Hlavní závod Ferdinandov (Ferdinandsthal) u Eisensteinu. Výmaz firmy 29. 10. 1889 pro zanechání živnosti [(KS Písek Or) OŽK Plzeň Fr kn I B 28 fo 268; PZA 268/1889].
□Alferi Josef, sklář ve Ferdinandsthalu u Eisensteinu. Manželka Barbora, rozená Pachofner, z Vogelsangu N. 1. Syn Alferi Friedrich, sklář, v Klášterském Mlýně N. 1 jeho manželka Theresia, dcera Johanna Langa, z Vimperku N. 31, opraveno na dcera Josefa Mirwalda, měšťana v Rejštejnu a Rosiny, rozené Hoidn, z Liedelhöfen N. 12. Jejich dcera Anna se narodila 17. 6. [Actapublica SOA Plzeň Fara Rejštejn 22 N 1879-1801 f. 99, s. 100].
Franz Schrenk, továrna zrcadlového skla a rafinerie, cit. 1900 [Prochaska 1900, III-115].