Koncem 17. a počátkem 18. století vznikly poblíž Radnic hutě sklenné [Radnice, Kronika města 1920-1937, SOA Plzeň http://www.portafontium.eu, f. 4, sn. 4]. Byla zvána též vrchnostenská skelná huť Radnická, nad Přívěticemi. Tato huť spadala pod faru Radnice, ale ne pod panství Radnice, nýbrž pod panství Zbirov. V Müllerově mapě Království českého 1720 je huť zakreslena při hranici s plzeňským krajem, na mýtině v lesích západně od vsi Těškov (Tieschkow), bez pojmenování [Müllerovo mapování – Čechy, mapový list č.12, © Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně]. Jako Glashütten, kdysi sklářskou ves, ji na paství Zbiroh připomíná místopis 1845-1847, s ložiskem vynikajícího křemenného písku, používaného vzdálenou továrnou za pachtovné. Samostatně má ves Tieschkow, jako Těžkow, p. Zbiroh, Berounský kraj. Místopis 1893 má m. obec Těškov, k. obec Sklenná Huť, f. Horní Stupno, s. Zbiroh. Místopis 1935 má Sklenou Huť, osadu místní obce Těškov, s. Zbiroh.
Nabídku ke stavbě hutě a obytného domu na císařském panství Zbiroh dostal od hejtmana panství Krystoff Schürer (z huti Broumské). Zpráva hejtmana ze 4. července 1654 uvádí skutečnost, že nově založená huť je již dokončena a minulé úterý mistr sklenář s šesti začal pracovat. Sklo se jeví pěkné a čisté, a když čím dál čistější bude, neopomene hejtman zaslat české komoře ukázku. Neví, na jaký způsob má být huť k užitku důchodu vedena. Přikázal, aby se ničím, cokoliv se skla tento týden a příští týden nadělá, nehýbalo, nýbrž do další resoluce české komory zanechalo. Mezitím píše na českou komoru o vysvětlení, zda huť má být mistrovi pronajata nebo kupecky podle vynaložených nákladů oceněna a prodána. Zůstávají pochybnosti, zda by to přineslo nějaký užitek, kdyby plat na tovaryše a výlohy šel z císařského důchodu a nemohlo se na huť dohlížet. Hejtman míní, aby se huť na jisté roční termíny mistrovi odprodala, uložily se mu jisté platy z luk a polí, které začíná planit a aby byl povinen dříví k huti kupovat z císařského důchodu. Hejtman prosí o brzkou resoluci, aby mistr sklenář, maje mnoho čeládky, které musí každodenně třikráte dát najíst a na konci dne dát plat a prostředků žádných kromě skla, které dělá, mít nemůže a nemá, mohl obstát a své dílo zpeněžit. [NA, fond NM C 5 6 Milostiwi Pani Pani… 4. July Anno 1654 kr 119]. Zpráva hejtmana z 16. července 1654 sděluje, že tovaryši bez nejmenší příčiny minulou sobotu v noci odešli a mistra samotného zanechali. Pec musela být proto vyhašena. Mistr sklenář přichází k velké škodě, neboť při najmutí nové čeládky musí mít všechny pánve (hrnce do pece) nové a pec ze všech stran obnovit. Sklo co v hrncích po vyhasení zůstalo, na způsob železa, bude sice zase taveno, ale tímto časem zahálejícím je mu nemalé zameškání ke škodě. Sklo do zásoby vyrobené, které je velmi čisté a světlé, se nachází v huti. Po zběhlých tovaryších dá hejtman pátrat, ale dověděl se, že huť broumská pro nedostatek zásob chce vyhasit, proto tam vypraví mistra sklenáře, aby získal tamější tovaryše, kteří by odešli jinam [NM C 5 6 dopis komoře Vysocze Urozený Pane Páne a Patrone… 16. July Anno 1654 kr 119]. Ke zprávě z 16. července 1654 přikládá hejtman seznam skla vyrobeného v huti: prohledacích koleček 16 svazků po 10 kusech, velkých spigklových koleček 19 kop (ß), malých spigklových koleček 31 ß, všelijakých rozličných malých i velkých sklenic 3 ß 26 svazků [NM C 5 6 Wysocze Urozeny Pane Pane a Patrone… 16. July Ao 1654 kr 119]. V březnu 1656 účtárna české komory oznamuje, že huť s kusem lesa 6 lánů obnášejícím byla Krystofovi Ssirerowi, glasmistru, může být přenechána za 500 zl nákladů, na něž byl složen závdavek 133 zl, který připadl Ssirerowi z huti Broumské po bratrovi Kassparovi, dále za roční purgkrechtní placení 25 zl, za 25 zl ročního úroku do vyplacení sumy trhové a po vyjíti peněz purgkrechtních stále na budoucí časy každoročně za 50 zl [NM C 5 6 Na JMC Komoru N. 22, Milostivj Panj Panj 8. May A. 1656 kr 119].
Při kontrole hospodářství císařského panství zbirožského v roce 1656 byla také navštívena skelná huť. Pracovalo zde 5 tovaryšů z huti broumské, nebo jiní tovaryši, kteří přicházeli z Míšně a odjinud, ti se u sklářského mistra Krysstofa držet nechtěli, snad pro náboženství i pro jiné některé jejich nepřípadnosti. Porovnali se bratři mistři hutníci, zbirožský s broumským tak, aby v jistý čas v huti broumské, dokud by forot jeho stačoval a pec šla, tovaryši dělali, a když by pec broumská přestala a vyhasla, tehdy aby do zbirožské hutě šli a tu dokud by ta pec také šla a forot její trval, zase druhému mistru dělali. Proti té huti jest také dům pro sklářského mistra a čeládku, nově vystavěný, dosti prostranný a dosti pohodlný s jeho příležitostmi, jako i v třetím štoku marštal pro potahy a chlév pro dobytek vše nově vystavěné, a to na náklad důchodu zbirožského podle specifikace (z 20. července 1654). Hutník Krysstof Ssyrer je člověk domácí, v Broumech rodilý, katolický, mistr dobrý, který své věci rozumí, pracovitý a pilný, avšak chudý, a to skrze nezpůsobnost a ožralství ženy jeho. Mimo něj se žádný lepší hospodář, který by huť mohl převzít, nenachází. Zpráva také probírá otázku možného dědičného prodeje hutě na způsob hutě broumské, za 500 zl s přijetím jeho podílu 133 zl v Broumech na roční splátky po 25 zl. Huťmistr žádá podle způsobu huti broumské vykázání 6 lánů lesa kolem hutě, kde by pro její potřebu dělal a mýtil dřevo, planil role neb kopaniny a luka. Po splacení 500 zl by za hutní statek platil pro věčné časy 30 zl stálého úroku (tj. činže z pozemku) jako broumský hutník, za svobody ročně po 50 zl. Dle úvahy pisatele by po odečtení 133 zl závdavku zbývalo hutníkovi k splácení 367 zl, po 30 zl ročně by je splácel 12 let. Vrchnost by však po tu dobu za řemeslo, dřevo a jiné příležitosti kromě oněch gruntovních peněz nic neměla. Uvažuje dále, že kdyby hutník ročně platil 25 zl gruntovních peněz a 25 zl úroku, obojího 50 zl až do splacení 357 zl, od minulého sv. Havla 1655 do vyjíti peněz gruntovních, potom on a jeho dědicové aby ročně 50 zl odváděli [NM C 5 6 Clausula Extrahyrowana Z Relati o Hospodarženi Panstwi Lit. D, 24. Janu: A. 1657 kr 119]. Během neúspěšného jednání s K. Schürerem se ohlásil v roce 1659 nový kupec, Martin Arman. O Krištof Šírerovi se v kopiáři hejtmana Gallidesa z 18. dubna 1662 dovídáme, že zůstává v té huti až dosud v podruží a toliko modrou barvu pálí [SOkA Rokycany, Pamětní kniha obce Sklenné Huti založená roku 1933, str. 11].