Mayer (Maier) Bloch u. Eli Bloch, sklárna, dol. 1839. Majitel hutě Franz Ritter v. Hafenbrädel. Guberniálním dekretem z 11. dubna 1839 čj. 18167/1341 bylo majiteli panství Eisenstein Franzi rytíři Hafenbradlovi uděleno povolení ke zřízení a držení dvou hutí, tzv. Pampfer-hütte a Elisenthaler Hütte. Nájemcům Mayerovi a Eli Blochovi bylo uděleno jednoduché tovární oprávnění proti přihlášce k výdělkové dani a protokolaci firmy u Směnečného a merkantilního soudu v Praze. Žádost o povolení ke zřízení dvou hutí místo dosavadních stávajících zaniklých hutí Spiegelhütte a Pampferhütte a jejich pronájem židovským podnikatelům Eliakimovi Blochovi a Maierovi Blochovi podaná vrchnostenským úřadem panství Eisenstein byla doprovázena vyjádřením Prácheňského krajského úřadu z 28. 8. 1838. Podle místního ohledání byla huť Pampferhütte s výrobou tabulového skla ještě krátce v pro-vozu, její obnova nevyvolala námitky. Stavba druhé huť, která měla provedena v tzv. Auwiese mezi defernickým a eisensteinským Lochhause, pak mezi potoky Regenbach, tekoucím od Městýse Eisenstein k bavorské hranici, Pichelbach, pramenícím v Bavorsku a protékajícím vrchnostenským eisensteinským tzv. Seewald a potokem Seebach. Stavební místo bylo několik set kroků od zemské hranice, z toho důvodu bylo nutné ke stavbě hutě povolení [ČG Vš 1836-1840 Sp fc 104/8/2 čj. 18167/1341 kr 1436; 1841-1855 Sp fc 37/386/1 kr 2958].
Mayer u. Moritz Bloch, sklárna, nájemci hutě Franze rytíře v. Hafenbrädela [Handbuch 1844, 721]..
II. vojenské mapování 1836-1852 – Čechy [Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně, www.geolab.cz; 2nd Military Survey, Section No. W 15 V,Austrian State Archive/Military Archive, Vienna]: Elisenthal, obec Markt Eisenstein, v seznamu místních jmen, Elisenthal, pod ním Spiegel Fabr., místo zakreslené, ale neu-vedené v seznamu místních jmen, obě ležící na dolním toku potoku Regenbach, z. pod Eisensteinem. III. vojenské mapování, list 4350-2: místo Elisentahl. Místopis 1845-1847: místo Pampferhütte, u Eisensteinu, s továrnou skla Fr. rytíře von Hafenbrädela, v nájmu M. M. Blocha, jinde Markt-Eisenstein, stranou Pampferhütte, Gehöfte-Einschicht Althütte či Althütten, Rothsalhütte a Spiegelhütte, p. Eisenstein (Ruda železná, DZ Hl. kn. E I fol. 57, Ritter v. Haffenbrädl], sousedí s Královským Hvozdem, Debrníkem, bavorskou hranicí, Prácheňský kraj. Místopis 1893: 1. místní obec Eisenstein, dvě k. obce: k. obec Eisenstein, přidělené místo Eisenstein Dorf (Železná Ruda ves) a k. obec Panzer, přidělená místa Panzer, Spitzberg, Rugelhof; 2. místní obec Eisenstein se třemi katastrálními obcemi: 1. k. obec Debrník (Defernik, Deffernik) s přidělenými místy Debrník a Ferdinandov (Ferdinandsthal), 2. k. obec Eisenstein I. část s přidělenými místy Eisenstein jinak městys Železná Ruda (Markt Eisenstein) a Pampferhütte, 3. k. obec Eisenstein II. část s přidělenými místy Staré Hutě (Althütten) a Elisenthal. Místopis 1935: Městys Železná Ruda s osadou Debrník (Deffernik) a skupinou domů Ferdinandov, nověji Železná Ruda.
Alžbětín, 725 m (Elisenthal). Místní část Železné Rudy na hranici Čech a Bavorska, poprvé v pramenech zmiňovaná v roce 1569. Dostala jméno podle Alžbětiny (Eliščiny) skelné hutě, která vyráběla tabulové sklo a zrcadla a bývala svého druhu jediná v Rakousku-Uhersku. Alžběta (1758-1825) byla dcerou slavného skláře Jana Jiřího Hafenbrädela, kterému patřily sklářské hutě v okolí a celý statek Železná Ruda. Poslední velkou šumavskou sklárnu provozoval v Alžbětíně v polovině 19. století sklář Petr Ziegler, který vyráběl lité tabule a zaměstnával kolem čtyř stovek lidí. Sklárna produkovala i skleněné tašky, určené pro nádraží v Rakousku-Uhersku a Německu. V letech 1905-6 tento rozsáhlý podnik zanikl. Až do roku 1926 zůstala v provozu brusírna a leštírna skla. V Alžbětíně stojí nádraží, které je dodnes raritou. Bylo slavnostně otevřeno v roce 1877 za účasti rakouského císaře a bavorského krále. Přesně v polovině budovy symetrické koncepce se dvěma dvoupatrovými stavbami na křídlech a spojovací částí vede česko-německá hranice. Její polohu vyznačuje i pruh dlaždic ve středu odbavovací haly. V roce 1953 bylo nádraží Železná Ruda-Alžbětín na hranici mezi západním a východním blokem zrušeno, česká osobní pokladna zazděna, byly postaveny zátarasy [http://www.risy.cz].
Sie wurde 1841 von Franz Xaver Ritter von Hafenbrädl gegründet und für 500 Gulden jährlich an den Glasmeister Peter Ziegler verpachtet. Dieser war gleichzeitig von 1850 bis 1854 der erste Bürgermeister von Markt Eisenstein. Hafenbrädl benannte die Hütte nach seiner Tante Elise (Maria Elisabeth von Hafenbrädl, 1758-1825), die ihm ihre umfangreichen Besitzungen vererbt hatte. Tafel- und Spiegelglas waren begehrte Exportartikel, da Amerika seinen durch die rege Siedlungstätigkeit stark gestiegenen Bedarf nicht selbst decken konnte. Zusammen mit der ebenfalls von Ziegler betriebenen Gerlhütte hatte Elisenthal im Jahre 1853 fast 400 Beschäftigte. Zunächst wurde Flachglas nur mittels des Zylinderblas-Verfahrens hergestellt. Im Jahr 1856 nahm Ziegler dann eine weitere Hütte zur Erzeugung von gegossenen Tafeln nach belgischem Vorbild in Betrieb. Durch das Gießverfahren konnten nun weitaus größere Tafeln (bis 325 x 80 cm) hergestellt werden. Die kostenintensive Einführung der neuen Technologie, sowie Probleme mit dem Holzbezug führten letztendlich zum Bankrott Peter Zieglers. Als er 1865 in Konkurs ging, übernahmen die Brüder Bloch, welche bereits die Hütte in Watetitz gepachtet hatten, den Betrieb. Ein Jahr später vergrößerten sie die Elisenthaler Hütte um zwei Öfen.
Unter der Leitung von Franz Schrenk (1816 – 1879) von der Lohberger Hütte arbeitete der Betrieb ab 1871 wieder sehr erfolgreich. Im Jahre 1877 übernahm sein Sohn Wenzl Schrenk (1849 – 1905) die Hütte. Zum Ende des 19. Jahrhunderts verschlechterten sich jedoch die Standortbedingungen im Böhmerwald. Die Konkurrenz in Nordböhmen konnte durch ihre Nähe zu den Abbaugebieten der billigen Kohle als Heizmaterial wesentlich günstiger produzieren, als die vom Holz abhängigen Hütten im Böhmerwald. Zudem lagen diese Betriebe viel verkehrsgünstiger an bedeutenden Eisenbahnstrecken. Außerdem sank die Nachfrage nach Flachglas wegen des Zusammenbruchs des Amerikageschäfts. Mit Ausnahme der Schleife, die seine Witwe Mathilde Schrenk bis 1922 weiterführte, wurden nach Wenzl Schrenks Tod 1905 alle Teile des Betriebs geschlossen. Die Glasmacher zogen an andere Glashüttenorte weiter; viele davon gingen nach Bayern.
Nach dem Ende des Zweiten Weltkriegs wurden ab März 1946 die ehemals zur Elisenthaler Hütte gehörenden Gebäude als Aussiedlungslager genutzt. Auf engstem Raum wurden darin die zur Ausweisung vorgesehenen Menschen aus dem mittleren Böhmerwald bis zu ihrer Abschiebung untergebracht. Wegen ihrer Lage direkt an der Grenze wurden später die meisten Gebäude abgerissen. Seit der Grenzöffnung in den 1990er Jahren werden die Gebäude entlang der Straße für einen Vietnamesenmarkt genutzt. http://de. wikipedia. org/wiki/Al%C5%BEb%C4%9Bt%C3%ADn
Peter Ziegler, vrchnostenská skelná huť, od 1842. Zápis firmy 25. 11. 1842. Nájemce Peter Ziegler, majitel Franz rytíř Hafenbrädl. Smlouvou uzavřenou v Železné Rudě 10. 7. 1841 s Franzem rytířem Haffenbrädlem a jeho chotí Marií Elisabethou jako pronajímateli se stal pachtýřem hutě Peter Ziegler od 1. 1. 1842. Smlouva stanovila tyto podmínky: 1. Franz rytíř Haffenbrädl s přistoupením a souhlasem jeho manželky pronajímá sklárnu ležící na jeho panství Železná Ruda na Hofgebäude, zvanou v Elisenthalu, od 1. ledna 1842 na patnáct po sobě jdoucích let, tedy do konce prosince 1856 Petrovi Zieglerovi k provozu výroby skla a k výrobě všech druhů skla, za pevně domluvenou činži pěti set zlatých k. m., splatnou v půlročních splátkách, vždy 1. ledna a 1. července každého roku, přičemž se pachtýř zavázal provozovat sklárnu po celou dobu pachtu. 2. Veškeré budovy věnované a náležející k huti a k jejímu provozu a veškerá zařízení, pokud se nacházejí, také přívod vody, podle dvou stejně znějících složek inventáře od obou stran podepsaného, kromě toho šest jiter (Joch) polí a luk, a sice polí 4 jitra, luk 2 jitra, přenechávají se a předávají pachtýři k užívání po celou dobu pachtu. 3. Pronajímatel se zavazuje postavit ještě flusárnu s vytápitelnou místností, komorou a stájí pro dva kusy dobytka a kůlnu u bytu taviče, a sice do konce prosince 1841, která bude předána pachtýři k užívání stejně tak po celou dobu pachtu. 4. Pachtýř se zavazuje veškeré v 2. a 3. bodě uvedené budovy a zařízení, jakož i vodní přívod, jak k provozu díla, tak k plavení dříví, po dobu pachtu na svůj náklad udržovat a po uplynutí pachtu je v dobrém a použitelném stavu vrátit, stejně má na svůj náklad založit cesty potřebné ku provozu díla a k dovozu materiálu. Pachtýř se zavazuje v huti a bytech a příslušných budovách, u přívodu vody, cest potřebných k provozu díla a dovozu materiálu potřebné opravy na vlastní náklad provádět, pronajímatel mu k tomu poskytne bezplatně pouze dřevěný materiál, kmeny v lesích panství Železné Rudy, prkna a šindele, pachtýř však musí bez srážky na činži zaplatit po jeho dovozu mzdy a náklady na dovoz k huti. Všechny ostatní stavební materiály a náklady na stavbu a opravy ponese pachtýř, bez nároku na jejich úhradu vůči pronajímateli. 5. Pachtýř je povinen a zavazuje se všechny tovární, obytné a vedlejší budovy od počátku pachtu a budovanou huť po jejím dokončení pojistit proti požáru nejméně na 5.000 zl, po případném požáru některé budovy obnos obdržený od pojišťovny předat vrchnosti pro obnovu budovy. Ještě před započetím nájemní doby budou vyhotoveny dvě stejné složky se specifikací cen, na které jsou jednotlivé budovy pojištěny a jedna bude předána pronajímateli. 6. Jestliže nějaké budova z viny pachtýře nebo jeho příslušníků a dělníků a služebníků vyhoří a pojišťovnou nebude poskytnuta náhrada, je pachtýř povinen ji znovu vystavět na svůj náklad a uhradit škody způsobené požárem na majetku pronajímatele. 7. Pokud by měly být se souhlasem pronajímatele huť a obytné budovy rozšířeny, poskytne se pachtýři podobně jako ve 4. bodě o opravách jen dřevěný materiál, kmeny z lesa na panství, prkna a šindele, pachtýř však musí zaplatit mzdy a náklady za dovoz na stavební místo. Ostatní stavební materiály a stavební náklady na rozšiřované nebo nové budovy a na jejich opravy po dobu pachtu nese pachtýř. Takové rozšíření skelné hutě a bytů musí pachtýř pojistit proti požáru podle 5. bodu na cenu odsouhlasenou pronajímatelem ihned po jejich postavení a pojištění udržovat po celou dobu pachtu. Pro případ požáru platí ustanovení 5. a 6. bodu. Rozumí se samo sebou, že rozšířená huť a nově postavené byty se stanou po skončení pachtu majetkem pronajímatele, bez nároku pachtýře na nějaké odškodnění. 8. Sklářská pec a vedlejší pece zřízené pachtýřem v najaté huti jsou jeho majetkem a budou po skončení pachtu pronajímatelem podle stavu a ocenění vyplaceny. 9. Všechny daně a dávky jakéhokoliv jména stávající nebo v budoucnu vypsané na skelné hutě a sklářskou výrobu, na personální budovy, daň ze zisku, cla atd. je povinen platit pachtýř za sebe a své zaměstnance ze svého. 10. Pro provoz skelné hutě bude pronajímatelem poskytováno po dobu pachtu každoročně 3.000 d. r. sáhů palivového dřeva, sáh 6 stop 3 palce vysoký a 6 stop široký, samotná polena 26 palců dlouhá, z vrchnostenských lesů statku Železné Rudy, avšak bez vázání na jeden nebo druhý lesní hon; v ročním množství 3.000 sáhů má být 200-300 sáhů bukového dřeva, v dohodnutých cenách, avšak bez pachtýřem placených mezd dřevorubců, tahačů a plavců, a sice a) za sáh uvedené míry 1 zl 6 kr k. m., b) za sáh tzv. hrubého dřeva téže míry 50 kr. Pachtýř se zavazuje, že každoročně odebere k výrobě skla 3.000 sáhů dřeva a zaplatí za ně uvedené ceny. Pronajímatel smí dodávat dřevo, tak jak je dřevorubci v lese kácí a štípají, totiž dobré, horší a hrubé, naproti tomu bude pachtýři na každých 100 sáhů odebraného měkkého a tvrdého dřeva počítáno 6 sáhů dřeva jako hrubé dřevo. 11. Na stoupu a dřevěné nádobí budou pachtýři každoročně po dobu pachtu dány bezplatně 2-3 bukové kmeny bez dovozu, jakož i Krüken a Uibertragsstangen, jejichž odběr musí pachtýř ohlásit u vrchnostenského lesníka, kterým mu budou v lese vykázány. 12. Pachtýř je povinen pro uvedené množství dřeva v 10. odstavci vedle určené ceny za odebrané dřevo z vlastního zaplatit mzdu dřevorubců, tahačů a plavců, mzdu dřevorubců cenou stanovenou za jeden sáh na 16 kr počítaných ve zlatém o 24 kr nebo 13 1/3 kr počítaných ve zlatém o 20 kr k. m. Pokud by dřevorubci požadovali vyšší mzdu, musí pachtýř tento náklad doplatit. 13. Množství dřeva určené v 10. odstavci bude pachtýři počínaje rokem 1843 dodáno v srpnu a v září tak, že sice obdrží každého roku celé stanovené množství dřeva, pronajímatel není však omezen k jeho dodání z určitého lesního honu, nýbrž je může předat podle svého dobrého uvážení bez ohledu na vzdálenost od sklárny. 14. Pachtýř je povinen ihned po každém odebrání dřeva zaplatit v hotovosti příslušný obnos podle ceny pevně stanovené v 10. odstavci, k tomu je zavázán a povinen ihned zaplatit mzdu dřevorubců, tahačů, plavců a povozníků. 15. Pronajímající přenechá hutnímu personálu pachtýře na této huti po dobu pachtu topné dřevo jako větve, klacky a kořeny za jím stanovenou nízkou cenu. Pokud by je nechtěli za ceny stanovené pronajímatelem brát, je jim ponecháno na vůli nakupovat dřevo k otopu v sousedních lesích. 16. Pronajímající ujišťuje pachtýře, že při vývozu a plavení hutního dřeva stanového v 10. odstavci ze strany poddaných statku Eisenstein nesmějí být činěny žádné překážky, avšak bude-li při dovozu a plavení dřeva na tocích zdejšího statku způsobena škoda na sousedních pozemcích, je nájemce povinen ji ze svého uhradit. 17. Pronajímající přenechá ze svých polí a luk do nájmu pachtýři a personálu pracujícímu ve sklárně po dobu pachtu za roční činži od pěti do třinácti zlatých konvenční mince císařských dvacetikrejcarových kusů za jeden sáh podle polohy a půdy přenechaných polí a luk tolik, kolik pachtýř pro sebe a své pracující bude potřebovat a pronajímající může postrádat. Které a kolik pozemků bude přenecháno do nájmu, bude určenou další dohodou, je však zde přímo stanoveno, že pachtýř je povinen tyto polní a luční činže pokaždé půlročně za sebe i svůj hutní personál pronajímateli zaplatit a při škodách vodou nebo počasím nemá nárok na žádnou slevu nebo jakékoliv odškodnění a musí je nést na svůj náklad, placení pozemkové daně z přenechaných pozemků náleží ale pronajímateli. 18. Po dobu pachtu bude mít pachtýř právo dobytek jak vlastní, tak svého personálu, za předpokladu, že podle 17. odstavce převezme od pronajímatele do nájmu pozemky, hnát na tytéž pastviny, které pronajímající dosud k pastvě používal, a je povinen za sebe a za každého z personálu jeden zlatý, vedle toho jeden Köpfl nebo 1 a 1/2 žejdlíku přepuštěného másla na činži pronajímateli respektive do jeho vrchnostenské renty platit a odvádět. 19. Pachtýř je dále zavázán za každého hutního dělníka a podsedka (Innleute) v pronajaté sklárně, obytných a vedlejších budovách po dobu pachtu každoročně jeden zlatý do vrchnostenské renty platit a odvádět. 20. Platby stanovené v 18. a 19. odstavci má pachtýř odvádět vždy o sv. Michalu každého pachtovního roku. 21. Pachtýř je zavázán a zavazuje se jak pro potřebu vlastního domu, tak pro veškerý služebný a pracovní personál po dobu pachtu odebírat pivo proti platbě v hotovosti z vrchnostenského pivovaru statku resp. městyse Českého Eisensteinu, ať již je veden ve vrchnostenské režii nebo je propachtován, naproti tomu bude mu každé vědro za 30 krejcarů konvenční mince přenecháno, jak je současná výčepní cena v šencích městyse Český Eisenstein. Pachtýř však smí pivo jen pro sebe a své dělníky, jinak pro nikoho jiného, čepovat, neboť pronajímající jako vrchnost statku Eisensteinu si veškerá výčepní práva vyhrazuje. 22. Podnájem současné nájemní smlouvy je možný jen s výslovným svolením pronajímatele. 23. Pokud během pachtovní doby pachtýř zemře, přechází tato smlouva se všemi právy a závazky na jeho dědice pro zbývající čas pachtu, pokud by ji pronajímající nechtěl loszählen. 24. Pokud by pronajímající během doby pachtu zemřel, nebo statek Eisenstein měl být prodán nebo jiným způsobem předán jinému majiteli, je každý budoucí majitel nebo uživatel statku povinen práva pachtýře stanovená v této smlouvě dodržovat do skončení pachtovní doby. 25. Pro jistotu toho pachtovního kontraktu a záruku všech povinnosti má pachtýř složit v hotovosti obnos 3.000 zl konvenční mince císařských dvacetikrejcarových stříbrných kusů, tři kusy současné císařské rakouské ražby na jeden zlatý a dvacet zlatých na jednu kolínskou stříbrnou marku počítaných, jemu potvrzených. Pronajímající se zavazuje tuto kauci pachtýři dneškem počínaje úročit čtyřmi ze sta téže konvenční stříbrné mince a tento úrok po všechna léta od dlužné pachtovní platby pachtýře nechat odrazit. Pronajímající je oprávněn tuto kauci teprve po uplynutí pachtovní doby pachtýři vyplatit. 26. Pachtýř a stejně i jeho nástupní dědicové ručí kromě toho také svým nemovitým a movitým majetkem, také materiálem, nářadím, zařízením, skleněným zbožím, dobytkem a dalším u sklárny za správné a přesné plnění všech podmínek smlouvy. 27. Pro případ, že pachtýř nebo jeho nástupní dědicové nějakou podmínku stanovenou touto smlouvou přesně nesplní, má pronajímající právo nejen smlouvu bez předchozího soudního řízení zcela zrušit a továrnu se vším příslušenstvím a propachtovanými předměty buď k vlastnímu užívání a provozu převzít nebo pro zbytek pachtovní doby na náklad a nebezpečí pachtýře nebo nástupních dědiců dražbou uspořádanou vrchnostenským úřadem statku Eisenstein dále propachtovat, nýbrž i materiál, skleněné zboží, nářadí, zařízení a dobytek u hutě nechat ocenit znalcem, veřejně vydražit a na výtěžku, stejně tak na složené kauci a ostatním majetku pachtýře nebo případně nástupních dědiců s ohledem na všechny škody, újmy a všeho, co z této smlouvy může požadovat, být odškodněn a vyplacen. 28. V případě, že pachtýř bude poškozen na svém vlastnictví a škůdce se nachází na statku Eisenstein, poskytne vůči němu pronajímající jako vrchnost statku Eisenstein veškerou zákonně přípustnou asistenci u vrchnostenského úřadu. 29. Pachtýř si musí pro výroby skla potřebná předepsaná povolení sám opatřit. 30. Pachtýř již zásobu dřeva 5.500 1/2 sáhů na poleništi (Scheitplaze), 846 sáhů připravených k plavení na Pichlbachu, 388 1/2 sáhů na Seebachu a 661 sáh na Roblbachu nejen od pronajímatele převzal, nýbrž i v částce 11.187 zl 30 kr k. m. koupil, kteroužto sumu jednou polovinou hned a druhou polovinou po půl roce 10. února 1842 zaplatit se zavazuje. Pronajímající není nadále zavázán řečené množství dřeva nechat naskládat (Aufschichten) nebo sáhovat, nýbrž pachtýř je přejímá a již vlastoruční konsignací převzal, nemůže si činit nárok na úhradu při úbytku množství tohoto dřeva, také má na svůj náklad dřevo ležící u potoků na svůj náklad k továrně plavit a dopravit. 31. Pachtýř se zavazuje vrchnostenskému revírnímu lesníkovi po dobu trvaní pachtu každoročně dvacet zlatých k. m. za vykázání dřeva zaplatit. Pro potvrzení tento pachtovní a propachtovní kontrakt, jenž má být vložen do desk zemských a náklady na jeho orazítkování a vklad ponesou obě strany společně rovným dílem, jak pronajímatel s přistoupením své manželky Elisabethy rozené svobodné paní Haffenbrädl, tak i nájemce vlastnoručně podepsali a přibranými svědky potvrdit nechali a ve dvou stejně znějících originálech vyhotovili. Dáno na zámku Eisensteinu 10. července 1841. Franz X. Ritter von Haffenbradl jako pronajímající, Maria Elisabeth von Haffenbrädl, Peter Ziegler jako nájemce, Xawer Wolf jako vyžádaný svědek, Johann Sperl jako vyžádaný svědek. Smlouva byla vložena do desk zemských 12. 10. 1844, vyjmuta 13. 5. 1876 [DZ Hl. kn. E I Gut Eisenstein und Wald Storn, dann Gut Deffernik fol. 74; DZV 1323 Trhové smlouvy (Kaufkontrakte) 1844-1846 fol. C 25].
Peter Ziegler v Elisenthalu na základě továrního oprávnění dle guberniálního dekretu ze 7. 4. 1842 č. 17304, oznámeného krajským úřadem 18. 4. 1842 č. 5625 a hospodářským úřadem Eisenstein z 26. 4. 1842 č. 249, opověděl zápis firmy 6. 10. 1842. Po kontestaci v Eisensteinu 6. 10. 1842, povolení firmy českým guberniem z 10. 11. 1842 č. 61923 byla protokolace povolena Směnečným a merkantilním soudem v Praze 25. 11. 1842 č. 25169 a vyznačena ve svazku IX. Fkk fol. 25 [MHMP I, SOS Praha Kn sv IX. Fkk fol 25].
Výnosem soudu z 26. března 1847 byla firma ve svazku IX. Fkk fol. 25 vymazána a protokolována ve svazku V. Fkž fol. 138. Zápis firmy byl proveden 26. března 1847 čj. 8. 538 po schválení firmy guberniem 13. března 1847 čj. 15. 724 a kontestaci firmy u místního soudu v Eisensteinu 13. února 1847, po žádosti z 13. 2. 1847 v souvislosti s udělením zemského továrního oprávnění k výrobě zrcadlového a tabulového skla rozhodnutím gubernia z 13. 11. 1846 č. 69454 [MHMP I, SOS Praha Kn sv IX. Fkk fol 25; MHHP I, SOS Praha Kn sv V. Fkž fol. 138]. Firma byla přenesena do Obchodního protokolu II 13. 4. 1860 [KSO Praha Op 1857-1863 II fo 70]. Peter Ziegler zřídil ve Vídni, v čp. 770, tovární sklad svého zboží, pro jehož vedení udělil prokuru vedoucími Ignazi Schülerovi. Její protokolaci opověděl listem daným ve Vídni 15. 11. 1852. Po vysvětlení, že prokura není udělena jen pro sklad ve Vídni, byla soudem povolena její protokolace 31. 5. 1853 [MHMP I, SOS Praha Kn sv XI. Fkk fol. 24]. Výmaz prokury udělené Ignazi Schüllerovi a zároveň zápis prokury Theodora Neusse udělené 11. 2. 1857 s dodatkem ze 4. 7. 1857 proveden 13. 7. 1857 čj. 16. 668. Výmaz prokury T. Neusse ze 4. 7. 1857 protokolované v knize firem křesťanských ve svazku XI, list 233 byl povolen 15. 3. 1860 čj. 7229 [MHMP I, SOS Praha Kn sv XI. Fkk fol. 233-235; OŽK Praha protokolace kr 11, 19, 21].
Oceňovací elaborát z roku 1850 uvádí továrnu zrcadlového skla se třemi tavnými pecemi (Schmelztiegel) a 102 dělníky, kteří vyrobí ročně 4.000 kop zrcadlového skla, při spotřebě 375 centů křemene, 200 centů vápna, 300 centů potaše, 35 centů arzeniku a 5.000 sáhů dřeva. Hlavními odbytišti zrcadel jsou Insbruck, Klagenfurt, Linec, Pešť, Praha a Vídeň [SK Duplikát 8472 Železná Ruda II. Catastral-Schätzungs-Elaborat der Steuergemeinde Eisenstein Markt II. Theil 1850]. Výše uvedené nemovitosti byly 1854 v katastru přepsány na nového majitele, Karla knížete Hohenzollera. Nově byly zapsány stavební parcely 25-48 na pozemkové parcele 52, parcela 49 na pozemkové parcele 62, parcela 50 na pozemkové parcele 66, parcely 51 a 52 na pozemkové parcele 65, parcely 53 a 54 na pozemkové parcele 66, parcely 55 a 56 na pozemkové parcele 90. Na parcele 29 byla brusírna, na parcele 34 pila, na parcele 35 sklárna s č. 7, na zbývajících obytné nebo hospodářské budovy [SK Duplikát 8472 Železná Ruda II, Einschaltungsbogen des Bauparzellens-Protocoll der Gemeinde Eisenstein Markt II. Theil 1854]. Zápis konkursu 31. 1. 1865 [OŽK Plzeň Fr I A 27 fo 155].
Solinové a zelené tabulové sklo, tovární oprávnění z roku 1838 [Schematismus 1842, 681].
Na panství Eisenstein v prácheňském kraji je uváděna mimo jiných skláren huť Elisenthal, nájemce Peter Ziegler, vyrábí solin a tabulové sklo, má jednoduché oprávnění z r. 1839 [Handbuch 1844, 721]. Nájemce Peter Ziegler, s jednoduchým továrním oprávněním z 11. 4. 1839 vyrábí solinové a zelené tabulové sklo [Handbuch 1846, 779]. Literatura má zmínku Elisenthal, u Grafenridu, kraj Klatovy, P. Ziegler, Spiegelglasfabrik [Watterich 1845-1847, 576], snad záměna s obcí Elisenthal v kraji Prácheňském. Huť tabulového a zrcadlového skla [Balling 1869].
Elisenthaler Glas- und Spiegelfabriken Jacob Mallmann, sklárna, dol. 1872. Zápis firmy 7. 9. 1872. Majitel Jacob Mallmann, výrobce skla a zrcadel v Elisenthalu, majitel parní pily v Pasece (Holzschlag). Prokura August Gebhardt. Výmaz jeho prokury 27. 3. 1874. Zápis prokury Petra Hoffmanna 16. 7. 1878. Výmaz firmy 6. 4. 1883 pro úmrtí majitele [OŽK Plzeň Fr I B 28 fo 213, 285].
Franz Schrenk, sklárna, sídlo Elisenthal a Gerlova Huť (Gerlhütte), dol. 1878. Zápis firmy 11. 6. 1878. Majitel Franz Schrenk. Firma byla přenesena 7. 9. 1886 do rejstříku firem společenských pro v. o. s. (s počátkem od r. 1874): osobně ručící a zastupující Anton Schrenk v Lohbergu v Bavorsku, Wenzel Schrenk v Elisenthalu a Andreas Bauer v Karlbachu. Hlavní závod Lohberg, pobočné závody Elisenthal, Gerlhütte a Hurkental v okrsku krajského soudu Písek [OŽK Plzeň Fr I B 28 fo 259; Adresář 1896, 16; PZA 226/1886]. Výmaz firmy pro pobočný závod Nová Hůrka 11. 12. 1905 [(KS Písek Or sv Sp I fo 53)].
Doporučený pramen: Johann Lötz, vdova, sklárna, Klášterský Mlýn, 1891-1951, SOkA Klatovy, korespondence s tuzemskými obchodními přáteli, Schrenk, Franz, Spiegel- und Spiegelglasfabriken, Alžbětín N42.
Verkaufsbureau der vereinigten oesterr. Spiegelglasfabrikanten Ziegler, Kupfer, Fürth, Pollak, Bloch & Cons., obchod se sklem, dol. 1899. Zápis firmy 13. 7. 1899. V. o. s. od 1. 6. 1899 do 30. 4. 1902: Adolf Ziegler v Haselbachu, Andreas Ziegler ve Stankově, Aloys Kupfer ve Vídni, Albert S. Fürth v Sušicích, Markus Pollak v Hartmanicích, Simon Bloch jun. v Hartmanicích, Josef Fleischner v Mutěníně, Ephrain Adelberg v Mutěníně, Wenzel Schrenk v Elisenthalu a Josef Bauer v Karlbachu [PZA 163/1899].
Uvádí se Franz Schrenk, továrna zrcadlového skla a rafinerie [Prochaska 1900, III-114].
Mathilde Schrenk, brusírna skla, dol. 1909. Zápis firmy 20. 2. 1909. Majitelka Mathilde Schrenk. Sídlo Elisenthal, Městys Eisenstein. Předmětem činnosti broušení a polírování zrcadlového skla. Prokura Theodor Wimmer. Výmaz firmy 12. 2. 1929 pro zanechání živnosti [OŽK Plzeň Fr III 29 fo 383].
Franz Schrenk, továrna zrcadlového skla, cit. 1900.
Leštěné, pokládané a nepokládané zrcadlové sklo. Vývoz do USA [Prochaska 1900, III-114].
